LXXV. kapitola

O obrácení téhož bratra Silvestra a o vidění, které měl

109. Nepokládám za nevhodné zmínit se v této souvislosti o obrácení řečeného Silvestra; jak ho totiž Duch přiměl vstoupit do Řádu. Silvestr byl kdysi diecézním knězem v Assisi, od něhož Boží muž tehdy koupil kameny k opravě kostela. Když viděl, že se bratr Bernard, který byl hned po Božím světci první sazeničkou Řádu menších bratří, zřekl všeho majetku a rozdal jej chudým, probudila se v něm žravá touha a postěžoval si u Božího muže, že za kameny, které mu kdysi prodal, nedostal dobře zaplaceno. František se pousmál, když viděl, že i duše kněze je zasažena jedem lakoty. Ale protože toužil, aby se v něm tento zavrženíhodný žár ochladil, nasypal mu do rukou plno mincí, aniž je počítal. Kněz Silvestr se radoval z daru, ale ještě víc se divil dárcově štědrosti. Odešel domů, ale často uvažoval o tom, co se stalo. Brblal si pro sebe, že on, ačkoliv stárne, ještě miluje svět, a žasl, jak tento mladík tím vším opovrhuje. 7 A protože se již naplnil příjemnou vůní1, otevřel mu Kristus své milosrdné srdce.

Ve vidění mu ukázal, jak cenné jsou Františkovy skutky, jak před ním září svou vznešeností, kterou velkolepě naplňují celý svět. Viděl totiž ve snu, jak z Františkových úst vychází zlatý kříž, jehož vrchol se dotýkal nebes2 a jehož ramena do široka rozpažená objímala a spojovala obě části země. 10 Kněz, viděním otřesen, přemohl zničující touhy, opustil svět3 a stal se dokonalým následovníkem Božího muže. 11 V Řádu začal žít dokonalým životem a Kristovou milostí dosáhl úplné dokonalosti.

12 Ale jaký div, že viděl Františka ukřižovaného, když on byl přece s křížem vždy úzce spjat? 13 Protože byl Kristův kříž v jeho nitru tak podivuhodně zakořeněn, co je na tom, že dobrá půda vydala květy, listí i znamenité plody? 14 Nic jiného se z ní nemohlo zrodit, když si ji celou podivuhodný Kříž již od počátků vyvolil pro sebe. 15 Vraťme se však nyní k našemu pojednání.

 Další

1 Srv. 2 Kor 2,15.

2 Srv. Gn 28,12.

3 Srv. Jan 16,28.