LXIX. kapitola

Jak na prosbu bratra z Řádu kazatelů vykládal prorokova slova

103. Když dlel v Sieně, stalo se, že tam přišel jistý muž z Řádu kazatelů, duchovní člověk a doktor posvátné teologie. Když tedy navštívil blaženého Františka, učenec i světec se dlouho těšili ze slastiplného rozhovoru o slovech Páně. Tehdy se ho zmíněný magistr tázal i na tento Ezechielův výrok: Kdybys neoznámil bezbožnému jeho zločiny, budu jeho duši žádat z tvé ruky1. A dodal: „Milý otče, sám znám mnoho lidí, o nichž vím, že žijí v těžkém hříchu, a přece jim ne vždy připomínám jejich bezbožnost. Myslíš, že by Bůh jejich duše skutečně žádal z mé ruky?“ Načež blažený František o sobě prohlásil, že je neučený a že by se měl spíš dát poučit od něj, než aby mu vykládal význam tohoto výroku z Písma. Pokorný magistr však na to odvětil: „Bratře, slyšel jsem už od některých učených výklad těch slov, ale rád bych znal i tvůj názor.“ Blažený František mu pak řekl: „Kdybychom toto slovo chtěli vzít obecně, pak bych je chápal takto: Boží služebník má svým životem a svatostí tak zářit, aby světlem dobrého příkladu a jasnou mluvou svého života káral všechny bezbožné. Tak, myslím, mohly by záře jeho života a libá vůně jeho svaté pověsti oznamovat všem jejich hříšnost.“ 10 Onen muž byl tím výkladem velmi povzbuzen, a když se loučil, řekl druhům blaženého Františka toto: „Moji bratři, teologie tohoto muže se opírá o čistotu a nazírání. Podobá se létajícímu orlovi, zatímco naše věda se plazí na zemi po břiše.“

 Další

1 Srv. Ez 3,18.