LXVI. kapitola

Jak jeden biskup zastihl Františka při modlitbě a ztratil řeč

100. Jednou se svatý František u Porciunkuly modlil, když k němu přišel, jak měl ve zvyku, assiský biskup1 na přátelskou návštěvu. Sotva dorazil na místo, bez okolků, aniž by byl pozván, se vydal ke světcově cele, zaklepal na dveře a vstoupil. 3 A hle, jakmile zdvihl hlavu a uviděl světce při modlitbě, začal se třást, údy mu ztuhly a ztratil řeč. Ihned byl podle Pánovy vůle silou vytlačen ven ze dveří a přinucen vzdálit se dostatečně daleko. Mám za to, že buď nebyl biskup hoden patřit na toto tajemství, nebo že František si zasloužil déle prožívat onu milost. Biskup se vrátil k bratřím celý zaražený, avšak s prvním slovem, jímž přiznal svou vinu, nabyl řeči.

 Další

1 Byl to biskup Kvído – tentýž, který zakryl Františka svým pláštěm.