LIII. kapitola

Jak daroval v Celanu stařence plášť

86. Stalo se to v Celanu v zimě. František měl jako plášť přehozeno sukno, které mu dal k užívání přítel bratří z Tivoli. Když přebýval v paláci marsikánského biskupa1, přiběhla k němu stařenka a prosila o almužnu. Ihned sňal sukno, a ač nebylo jeho, daroval jej stařence a pravil: „Jdi a udělej si z něho šat, už to moc potřebuješ.“ Stařenka se na něho usmívala a celá zaražená, nevím, zda leknutím nebo radostí, přijala sukno z jeho rukou. Hned odběhla a rozstříhala je nůžkami, aby je snad nemusela vrátit. Ukázalo se však, že rozstříhané sukno na šat nepostačí. Protože už prve poznala světcovu dobrotu, vrátila se a dala světci na srozuměnou, že sukno na šaty nestačí. Světec pohlédl na svého druha, který měl na zádech podobný plášť, a řekl mu: „Bratře, slyšíš, co ta chudinka říká? Pro lásku Boží budeme snášet zimu; dej stařence svůj plášť, aby jí to stačilo na šaty.“ Jak dal předtím František, tak nyní dal i jeho druh a oba zůstali bez plášťů, aby se stařenka mohla obléci.

 Další

1 Biskup se jmenoval Ingheramus a sídlil v Pescině blízko Celana.