O soucitu svatého Františka s chudými

LI. kapitola

O soucitu, který měl s chudými, a jak záviděl chudším

83. Těžko lze slovy vylíčit, jak velký měl tento muž soucit s chudými. Dobrota mu sice byla vrozena, ale shůry vlitý soucit ji zdvojnásobil. Proto se vůči chudým Františkovo srdce rozplývalo, a komu nemohl pomoci, s tím projevoval vroucí účast. Kdykoli zpozoroval jakýkoli nedostatek, jakoukoli nouzi, hned to hbitě v myšlenkách vztahoval na Krista. 5 V každém chudém viděl Syna chudé Paní a toho, kterého nahého nosila na rukou, nosil obnaženého ve svém srdci. Ačkoliv veškeru závist ze srdce vypudil, přece jen nemohl zahnat to, že záviděl chudobu. Když viděl chudšího, než byl sám, záhy mu záviděl, soustředil se na závod v chudobě a obával se, že v něm bude poražen.

84. Jednoho dne se stalo, že po kázání se muž Boží šel projít a na cestě potkal nějakého chudáka. Když viděl jeho nedostatečné odění, obrátil se rozechvěn k svým druhům a řekl: „Bída tohoto muže nás velmi zahanbuje a je těžkou výčitkou naší chudobě.“ Jeho druh se ho zeptal: „Proč, bratře?“ A světec odpověděl s bědováním: „Jako své bohatství a jako svou paní jsem si zvolil chudobu, a hle, na tomto muži září větším leskem. Což nevíš, že na celém světě se mluví o tom, že prý jsme se pro Krista stali posledními z chudých? Ale tento chudák dokazuje, že všechno je jinak.“

Jak záviděníhodná závist! Jaká soutěživost, kterou by měli synové soutěžit! To není ona neřest, která se trápí nad statky druhých; která brání slunečním paprskům; která je nepřítelkyní lásky; která je sžíravá. Nebo se domníváš, že na evangelní chudobě není nic k závidění? Ona má Krista a skrze něho všechno ve všem. Proč dychtíš po příjmech, současný kleriku? Zítra poznáš, že František byl bohatý, když jako příjem na ruku dostaneš trápení.

 Další