O těch, kdo se zříkají světa

XLIX. kapitola

Případ toho, koho světec odmítl, protože svůj majetek dal příbuzným, ale ne chudým

80. Ty, kteří přicházeli do Řádu, světec učil, aby před tím, než se rozloučí se světem, přinesli Bohu v oběť nejprve svůj majetek, a pak v Řádu sami sebe. Vstup do Řádu povoloval jen těm, kteří se svého majetku úplně zřekli a kteří si pro sebe neponechali vůbec nic. Jednak kvůli slovu svatého evangelia, jednak aby výjimky neuváděly do pokušení.

81. Stalo se, že na území Marky Ankonské přišel po kázání k světci člověk a pokorně prosil o přijetí do Řádu. Světec mu řekl: „Chceš-li být přijat mezi chudé Boží, rozdej nejprve vše, co máš, chudým!“ Muž tedy šel, ale puzen tělesnou láskou, rozdal svůj majetek svým příbuzným a chudým nedal nic. Když se vrátil, podal světci zprávu o své náramné štědrosti. Ale otec mu s úsměvem řekl: „Jdi svou cestou, bratře moucho, neboť jsi neopustil svůj dům ani své příbuzné. Jim jsi dal svůj majetek a chudé jsi podvedl. Nejsi hoden svaté chudoby. Začal jsi od těla, a tím jsi položil chatrné základy duchovní stavbě.“ Tělesně smýšlející člověk se tedy vrátil ke svým a žádal nazpět svůj majetek, který chudým nechtěl dát. Rychle se vzdal předsevzetí usilovat o ctnost.

Dnes je mnoho těch, které takové rozdělování oklame; světským počínáním by chtěli dosáhnout věčného života. Neboť Bohu se nikdo nezasvětí tím, že obohacuje své, nýbrž tím, že pravou dobročinností odpyká své hříchy a za dobré skutky získá život.

10 Často také bratry poučoval, aby v nouzi hledali pomoc raději u jiných lidí než u těch, kdo do Řádu vstupují, jednak pro dobrý příklad a jednak aby se vyhnuli podezření, že z toho chtějí mít hanebný prospěch.

 Další