XLV. kapitola

Důtka bratrovi, který nechtěl prosit o almužnu

75. Blažený František často říkal, že pravý menší bratr nemá dlouho otálet s chozením pro almužny. Říkával: „Čím vznešenější je můj syn, tím ochotněji má jít, neboť tak rozmnoží své zásluhy.“

Na jednom místě žil bratr, který prosit o almužnu téměř nechodil, ale zato při jídle jedl za tři. Když světec zpozoroval, že je milovníkem břicha, že plody bere, ale práce se neúčastní, napomenul ho jednou takto: „Milý bratře moucho, jdi si svou cestou, neboť se chceš živit jen potem svých bratří, ale v Božím díle jsi lenoch. Podobáš se bratru trubci, který sice včelí práci na sebe nebere, ale med chce jíst první.“ Když tento tělesně smýšlející člověk viděl, že je jeho žravost odhalena, vrátil se do světa, který dosud neopustil. Opustil Řád a ten, který nechtěl nic mít s žebráním, nebyl již bratrem; a který jídal za několik, stal se pak stádem démonů1.

 Další

1 Srv. Mk 5,9.