XLIII. kapitola

Jaký příklad dal na kurii pána z Ostie a jak odpověděl biskupovi

73. Jednou přišel František na návštěvu k tomu, který se později stal papežem Řehořem; v té době však zastával nižší úřad. Když se přiblížila doba hostiny, vyšel ven, aby si vyprosil almužnu. Po svém návratu položil kousky černého chleba na biskupův stůl. Když to biskup viděl, bylo mu to poněkud trapné, zvlášť kvůli nově pozvaným hostům. Náš otec však s veselou tváří rozdílel přijaté almužny mezi spolustolující rytíře a kněze. Tito všichni dary přijímali s podivuhodnou úctou, jedni je snědli, jiní si je z úcty uschovali. Po hostině biskup povstal, pozval Božího muže k sobě, objal ho 5 A řekl: „Můj bratře, proč jsi mne zahanboval tím, že jsi šel po almužně, když jsi byl v domě, který patří tobě i tvým bratřím?“ 6 A světec mu odpověděl: „Naopak, spíše jsem vám prokázal poctu tím, že jsem uctil většího Pána. Neboť Bůh má zalíbení v chudobě, nejvíc však v dobrovolné žebrotě. Já mám královskou hodnost a neobyčejné šlechtictví, když následuji tohoto Pána, který ačkoli byl bohatý, stal se pro nás chudým1.“ 9 A dodal: „Větší požitek mám z chudého stolu, na němž jsou prostřeny skromné almužny, než z bohatého, na němž je bezpočet jídel.“ 10 Tato zbožná slova biskupa velmi oslovila, takže světci řekl: „Synu, čiň, co je v tvých očích dobré, neboť Pán je s tebou.“

Další 

1 Srv. 2 Kor 8,9.