XLII. kapitola

Světec dává příklad, jak vyprošovat almužnu

72. Aby svou milovanou, svatou nevěstu ani jednou neurazil, měl ve zvyku služebník Boha nejvyššího činit často toto: když byl pozván pány a měl být poctěn bohatším stolem, vyžebral si předtím v sousedních domech zbytky chleba. A pak, bohatý z chudoby, pospíchal hodovat. Když se ho někdy tázali, proč to dělá, říkával, že za léno na hodinu propůjčené se nechce zříkat svého trvalého dědictví. „Chudoba,“ říkal, „nás ustanovuje za dědice a krále nebeského království1 a ne vašeho falešného bohatství.“

 Další

1 Srv. Mt 5,3; Jak 2,5.