XXXVIII. kapitola

O tom, jak se peníze proměnily v hada

68. Jednou procházel Boží muž s jedním druhem Apulií a nedaleko města Bari našel měšec, který se přímo nadýmal zlaťáky a kterému kupci říkají prak. Druh světce žádal a naléhal na něho, aby měšec zvedl ze země a peníze rozdal chudým. Dovolával se jeho soucitu s potřebnými a poukazoval na to, jakou dobročinnost by tím mohl projevit. Světec návrh rozhodně odmítl a ujišťoval bratra, že je to jen ďáblova lest. Řekl: „Synu, není dovoleno brát, co je cizí; a darováním něčeho cizího si nezasloužíš slávu, ale trest za hřích.“ Opustili to místo a spěchali dál, aby se dostali k cíli své cesty. Ale bratr, oklamán falešným soucitem, neměl pokoj. Stále naléhal, aby peníze odnesli. Světec souhlasil s návratem na to místo ne proto, aby bratrovo přání vyplnil, ale aby pošetilci zjevil Boží tajemství. Zavolal mladíka, který seděl u cesty při prameni, aby tajemství Trojice zazářilo výpovědí dvou nebo tří svědků1. Když pak ti tři došli zpět k měšci, našli ho ještě napěchovaný penězi. 10 Světec nikomu z nich nedovolil, aby se k němu přiblížil, protože síla modlitby měla zjevit démonův klam. 11 Vzdálil se z toho místa, co by kamenem dohodil, a ponořil se do svaté modlitby. 12 Potom se vrátil a nařídil bratrovi, aby zvedl měšec, v němž byl díky jeho modlitbě místo peněz had. 13 Bratr se třásl a byl celý ohromený. Nevím, zda něco předem tušil, ale své smýšlení úplně změnil. 14 Když konečně z úcty před svatou poslušností zahnal ze srdce každou pochybnost, vzal měšec do rukou. 15 A hle, vylezl z něj velký had a dokázal bratrovi ďábelský klam. 16 A světec mu jen řekl: „Bratře, peníze nejsou pro Božího služebníka ničím jiným než ďáblem a jedovatým hadem.“

 Další

1 Srv. Mt 18,16.