XXXIV. kapitola

Co se Františkovi přihodilo v noci pro prachový polštář

64. Protože jsme se zmínili o lůžcích, hodí se, abych se ještě zmínil o něčem, co snad bude užitečné. Od té doby, kdy se světec obrátil ke Kristu a zapomněl na všechno světské, nechtěl ležet pod peřinou, ani mít pod hlavou prachový polštář. Ani když byl nemocen, ani když byl u světských lidí, nic nezlomilo závoru této přísnosti. Když se mu však v poustevně u Greccia zhoršila nemoc očí více než obvykle, musel proti své vůli použít malý polštář. 5 Časně ráno po první noci zavolal světec svého druha a řekl mu: „Bratře, v noci jsem nemohl spát ani vstát, abych se modlil. Hlava mně brněla, kolena mi podklesávala, celé tělo se mi třáslo, jako bych pojedl chleba z jílku1. Myslím, že v tom polštáři, co mám pod hlavou, je ďábel. Odnes ho pryč, protože už nikdy nechci mít ďábla pod hlavou.“ Bratr potichu politoval otce a vzal odmítnutý polštář, aby ho odnesl. 10 Když s ním odcházel, náhle ztratil řeč a zachvátil ho takový strach a děs, že se nemohl hnout z místa, ani pohnout rukou. 11 Když na něho světec, který to po chvilce zpozoroval, zavolal, mohl se bratr opět volně pohybovat. Vrátil se tedy a vyprávěl, co se mu stalo. 12 Světec mu řekl: „Když jsem se v noci modlil kompletář, s jistotou jsem poznal, že do cely vchází ďábel. 13 Náš nepřítel je velmi lstivý a vychytralý. Když nemůže uškodit uvnitř duši, dá aspoň tělu příčinu k reptání.“

14 Tohle ať slyší ti, kdo se obkládají polštáři, aby se jim měkce leželo, kdekoli uléhají. 15 Ďábel jde za přílišným bohatstvím rád a s radostí stojí u měkkých a pohodlných postelí zvlášť tam, kde k tomu žádný důvod není nebo je to proti řeholi. 16 Neméně ten starý had utíká před nahým člověkem, ať už kvůli chudému příbytku, nebo že se bojí velikosti chudoby. 17 Bude-li bratr myslet na to, že se pod peřím schovává ďábel, spokojí se jeho hlava i se slámou.

 Další

1 Jedovatá bylina, která se snadno přimíchala do obilí.