O chudobě lůžek

XXXIII. kapitola

Příklad pána z Ostie a jeho chvála

63. Lůžka a lože bratří tak překypovala chudobou, že ten, kdo měl na slámě roztrhané prostěradlo, pokládal ho za svatební lože. 2 V době, kdy se u Svaté Marie v Porciunkule konala kapitula, přijel na návštěvu k bratřím pán z Ostie s průvodem rytířů a kleriků. Když viděl, jak bratři spí na zemi a že za lůžka pokládají to, co bys považoval spíše za pelechy zvířat, velmi se rozplakal a přede všemi řekl: „Pohleďte, jak spí bratři.“ 4 A dodal: „Jak to dopadne s námi vskutku bídnými, kteří si užíváme tak velkého přepychu!“ Všichni přítomní byli dojati k slzám a odcházeli ještě více povzbuzeni.

To byl onen biskup z Ostie, který se pak stal velkou branou v církvi a který se vždy rozhodně stavěl proti nepřátelům víry, dokud svou blaženou duši nevrátil nebi jako svatou obětinu. Ó zbožné srdce, hlubino lásky! 8 I když byl vysoko vyvýšen, působilo mu bolest, že nevlastní veliké zásluhy, ačkoli své postavení převyšoval svou ctností.

 Další