XV. kapitola

Jak František pozval svého lékaře na oběd, ačkoli bratři k jídlu nic neměli a jak jim Pán ihned pomohl; a o tom, jak Bůh pečuje o své

44. Když blažený muž přebýval v poustevně u Rieti1, navštěvoval ho denně lékař, který léčil jeho oči. Jednou řekl světec svým bratřím: „Pozvěte lékaře a dejte mu to nejlepší jídlo.“ Kvardián mu odpověděl: „Otče, se zahanbením se musím přiznat, že se ho stydíme pozvat; natolik jsme právě chudí.“ Světec pravil: „Chcete, abych to znovu opakoval?“ Lékař, který u toho byl, řekl: „Milí bratři, já budu vaši chudobu považovat za lahůdku.“ Tu si bratři pospíšili a dali na stůl vše, co bylo v kuchyni: trochu vína a chleba. A aby se skvěleji hodovalo, přišlo z kuchyně i trochu zeleniny. Mezitím se však stůl Páně smiloval nad stolem služebníků. Někdo klepe na dveře a bratři běží otevřít. 7 A hle, nějaká žena přinesla košík plný čerstvého chleba, ryb, račí paštiky, a k tomu ještě med a hrozny. Stůl chudých se zaradoval, když to spatřil. Všední věci nechali na druhý den a to lepší dali na stůl. Lékař si povzdechl a řekl: „Ani vy, bratři, ani my, světští lidé, si plně neuvědomujeme, jak svatý je tento muž.“ 10 A nasytili se spíše tím zázrakem než jídlem.

11 Ono Otcovské oko nikdy nepřehlíží své lidi; naopak, čím jsou chudší, s o to větší péčí je živí. 12 Stůl chudých může být bohatěji prostřen než stůl tyrana, neboť Bůh obdarovává štědřeji než člověk.

 Další

1 Zřejmě se jedná o Fonte Colombo a zmiňovaný lékař je mistr Mikuláš, jehož připomíná mnoho místních dokumentů.