XIV. kapitola

O muži, který přinesl sukno, jak si to světec předtím přál

43. Otec chudých měl na tom místě jen starý hábit. Jednou řekl jednomu z bratří, kterého určil za svého kvardiána: „Bratře, prosil bych tě, je-li to možné, abys mi opatřil sukno na hábit.“ Bratr, když to uslyšel, přemýšlel, jak by to nutné a tak pokorně vyprošené sukno opatřil. Nazítří hned za svítání vyšel ze dveří, aby na nějakém dvorci sukno opatřil. Hle, u vchodu seděl nějaký muž1, který si s ním přál mluvit. Ten bratrovi řekl: „Pro lásku Boží, přijmi ode mne toto sukno na šest hábitů. Jeden si ponech pro sebe a ostatní pro spásu mé duše rozděl, jak uznáš za vhodné.“ S radostí se bratr vrátil k bratru Františkovi a vyprávěl mu o tomto daru z nebes. Otec nato řekl: „Přijmi látku, neboť muž byl poslán, aby tak byla naplněna má potřeba. Děkujme tomu, který o nás pečuje tak, jako bychom byli jeho jediní.“

Další 

1 Srv. Lk 22,10.