IX. kapitola

O ženě, jíž předpověděl, že se její muž polepší

38. 1 V těch dnech šel Boží muž do Celle di Cortona. Když se o tom dozvěděla jedna urozená paní z Volusiána, spěchala mu vstříc, a když se k němu konečně dostala, byla velmi unavena, protože byla velmi křehká a jemná. Když viděl, jak je unavena a jak těžce dýchá, pln soucitu jí přesvatý otec řekl: „Co si přeješ, paní?“ A ona odpověděla: „Abys mi požehnal, otče.“ Načež se jí světec otázal: „Jsi vdaná, nebo ne?“ Odvětila: „Otče, mám muže velmi krutého a nepřátelského vůči službě Ježíši Kristu. A to mne nejvíce trápí, že dobro, které mi Pán vnuká, nemohu konat skutky, protože mi v tom muž brání. O to tě žádám, světče, modli se za něho, aby jeho srdce zpokornělo Božím milosrdenstvím.“ Světec obdivoval mužnost v ženě, zralého ducha v dívce a pohnut soucitem řekl: „Jdi, požehnaná dcero, a věz, že se ti brzy dostane útěchy od tvého muže.“ 5 A dodal: „Vyřiď mu od Boha i ode mne, že nyní je čas spásy, pak už bude jen čas spravedlnosti.“ Když přijala požehnání, vrátila se žena domů. Setkala se s mužem a vyřídila mu vzkaz. Tu na něj náhle sestoupil Duch svatý1 a ze starého člověka se stal nový. Pln vlídnosti2 odpověděl: „Paní, služme Pánu v našem domě a zachraňme své duše.“ Manželka mu odpověděla: „Myslím, že bychom měli položit do našich duší jako základ zdrženlivost a na ní vystavět ostatní ctnosti.“ Manžel jí řekl: „To se mi líbí stejně jako tobě.“ 10 Od toho dne žili mnoho let ve zdrženlivosti a nakonec zesnuli v týž den blaženou smrtí; jeden takřka jako ranní, druhý jako večerní oběť3.

11 Šťastná žena, která svého manžela mohla vrátit k životu! Vyplnilo se na ní apoštolovo slovo: Nevěřící muž je zachráněn skrze svou věřící ženu4. 12 Ale takové se dnes dají ― abych to vyjádřil běžným úslovím ― spočítat na prstech.

 Další

1 Srv. Sk 10,44.

2 Srv. Ef 4,2.

3 Srv. 2 Král 16,15.

4 1 Kor 7,14.