O druhém podobném případu

34. Brzy nato se stalo něco podobného s jiným bratrem. Jeden z bratří se totiž nechtěl podřídit světcovu vikáři, ale poslouchal jiného bratra jako svého mistra. Světec, který se o tom dozvěděl, protože tam zrovna byl, ho dal napomenout. Bratr padl ihned vikáři k nohám, zřekl se dosavadního mistra a poslouchal toho, kterého mu světec určil za představeného. Světec si však zhluboka povzdechl a svému druhovi, kterého poslal jako prostředníka, řekl: „Bratře, viděl jsem ďábla na zádech toho neposlušného bratra, jak mu svírá jeho krk. 5 A on podroben takovým jezdcem pohrdal uzdou svaté poslušnosti a nechal se řídit jezdcovými otěžemi. Když jsem prosil Pána za bratra,“ pokračoval světec, „démon se celý zmatený hned klidil.“

Jak pronikavý zrak měl tento muž, jehož oči byly tak slabé, když se díval na pozemské, ale tak bystré, když šlo o duchovní. 8 A co je na tom podivného, že byl obtížen nečistým nákladem ten, kdo nechtěl nést Pána slávy. Vždyť není žádná střední cesta: buď poneseš lehké břemeno1, jímž jsi spíše ty sám nesen, nebo se ti jako mlýnské kameny pověsí na krk2 nepravost a bude na tobě ležet jako olověné závaží3.

 Další

1 Srv. Mt 11,30.

2 Srv. Mt 18,6.

3 Srv. Zach 5,7.