VI. kapitola

O bratrovi, nad nímž viděl ďábla; proti těm, kdo se oddělují od společenství

32. Byl i jiný bratr, slavný mezi lidmi svou pověstí, ale slavnější milostí před Bohem. Otec vší závisti mu však jeho ctnosti nepřál a přemýšlel, jak by strom sahající do nebe skácel a urval mu korunu. Stále kolem něho kroužil, všecko mu rozvracel, ničil a zpochybňoval, aby bratru nějak nastražil vhodná osidla. Vnukl mu myšlenku, že bude daleko dokonalejší, když se od ostatních odloučí, protože by se mohl vrhnout jen na něho samotného a snadněji ho povalit na zem, a když pak padne osamocen, nebude mít nikoho, aby ho zvedl1. Zkrátka: bratr se oddělil od Řádu a jako cizinec a poutník2 putoval světem. 5 Z hábitu učinil prostý šat, takže kapuci nosil nepřišitou na hábitu. Tak chodil světem a sám sebou ve všem pohrdal. Stalo se, když takto putoval, že brzy ztratil nebeskou útěchu a začal být zmítán prudkými pokušeními. Záplava mu pronikla až k duši3, a tak zkoušenému na těle i na duši, se mu stalo, že byl jako ptáče, které spěchá do osidla4. Už už mu hrozilo, že spadne do hlubin propasti, když na zbědovaného ubožáka shlédlo v dobrém oko5 otcovské Prozřetelnosti. Sužován výčitkami, vzpamatoval se6 a řekl si: „Nešťastníku, vrať se do Řádu, protože jen tam je tvá spása.“ 10 A neváhal, hned vstal a spěchal do matčina náručí.

33. Když však přišel k bratřím do Sieny, byl tam právě svatý František. Co se však nestalo! Jakmile světec bratra spatřil, úprkem od něho utíkal a zavřel se do cely. Bratry to rozrušilo a ptali se ho, proč tak utíkal. Světec jim řekl: „Co se divíte, že jsem utekl, nevšimli jste si proč? Utekl jsem se o pomoc k modlitbě, abych chybujícího zachránil. Viděl jsem na tom synovi cosi, co se mi právem nelíbilo, ale z milosti mého Krista všechen klam zmizel.“ Bratr padl na kolena a zahanben přiznal svou vinu. Světec mu řekl: „Pán ti odpusť, bratře, ale příště se chraň, aby ses pod rouškou svatosti neodloučil od svého řádu a od bratří!“ Stalo se pak, že jmenovaný bratr si společenství oblíbil a zvláštní oddanost choval k těm komunitám, kde se řehole přísněji zachovávala.

Veliká jsou Pánova díla ve sboru spravedlivých i ve shromáždění7! Vždyť ve společenství nalézají oporu ti, kdo jsou sužováni, padající jsou pozvedáni a vlažní jsou pobízeni. V něm se železo ostří železem8 a bratr bratrem podpírán stojí pevně jako opevněné město. 10 I kdybys pro zástup světských lidí Ježíše neviděl9, zástup nebeských andělů ti v tom bránit nebude. 11 Takže neutíkej, a budeš-li věrný až do smrti, dostaneš věnec života10.

 Další

1 Srv. Kaz 4,10.

2 Srv. Žid 11,13.

3 Srv. Žl 68[69],2.

4 Srv. Přís 7,23.

5 Srv. Sir 11,13.

6 Srv. Sk 12,11.

7 Srv. Žl 110[111],1-2.

8 Srv. Přís 27,17.

9 Srv. Lk 19,3.

10 Srv. Zj 2,10.