II. kapitola

Jak ve zdánlivě svatém bratrovi poznal licoměrníka

28. Jeden bratr, jak se na první pohled zdálo, byl přímo vzorem svatosti, ale přesto jeho chování bylo zvláštní. Stále se modlil a mlčení zachovával tak přísně, že se obvykle zpovídal ne slovy, ale jen posunky. Slova Písma svatého ho vždy velmi nadchla. Když je poslouchal, zakoušel nebeskou sladkost. Zkrátka všichni ho pokládali za třikrát svatého. Stalo se, že na to místo přišel blažený otec a viděl bratra, o němž slyšel, že je svatý. Všem, kdo ho vychvalovali a vynášeli, řekl: „Přestaňte, bratři, vždyť mi v něm chválíte ďábelský klam. 7 V pravdě vězte, že je to ďábelské pokušení a podvodná lest. Jsem si tím jistý a je to prokázáno tím, že se nechce zpovídat.“ Bratři to jen stěží přijímali, obzvláště světcův vikář. 10 „Jak by bylo možné,“ říkali, „aby se pod tolika známkami dokonalosti skrývala podvodná přetvářka?“ 11 Otec na to: „Napomeňte ho, ať se dvakrát týdně nebo jen jednou vyzpovídá; když tak neučiní, poznáte, že je pravda, co jsem řekl.“ 12 Tu ho vzal vikář s sebou1, nejprve s ním žertoval, ale pak mu uložil, aby se vyzpovídal. 13 Bratr se zdráhal, dal si prst na ústa a vrtěl hlavou, čímž dával najevo, že se zpovídat nebude. 14 Tu bratři oněměli, poděšeni jednáním falešného světce. 15 A onen bratr po nemnoha dnech2 dobrovolně opustil Řád a obrátil se ke světu, a tak se vrátil ke svému zvratku3. 16 Nakonec začal páchat zločiny a tak se připravil o kajícnost i o život.

17 Mějme se na pozoru před podivínstvím, které není ničím jiným než krásnou propastí. 18 Zkušenost s několika podivíny nám ukázala, že vystupují k nebeským výšinám a pak se řítí do propasti4. 19 Stejně tak si všimni i síly zbožné zpovědi, která svatého nejen utváří, ale dává ho i poznat.

 Další

1 Srv. Lk 9,10.

2 Srv. Lk 15,13.

3 Srv. Přís 26,11.

4 Srv. Žl 106[107],26.