IX. kapitola

O potravě žádané dům od domu

14. Od okamžiku, kdy začal sloužit společnému Pánu všech, rád vždy konal běžné věci a ve všem prchal před výjimečností, která je poskvrněna špínou všech neřestí. Když totiž podle příkazu, který přijal od Krista, pracoval na opravě onoho kostela a ze zhýčkaného se stával otužilým a schopným snášet námahu, kněz, kterému kostel náležel, když viděl, že je tak sedřený ustavičnou námahou, byl jat soucitem a začal mu každý den připravovat něco lepšího k jídlu, třebaže ne lahůdky, protože byl chudý. Františkovi se knězova pozornost líbila a vážil si jeho soucitu. Sobě samému však pravil: „Nenajdeš všude takového kněze, který by ti vždy takto podstrojoval. Toto není život člověka, který se zaslíbil chudobě, zvykat si na takové věci ti nijak neprospěje. Zakrátko se vrátíš k tomu, čím jsi pohrdl, a znovu se ponoříš do rozmařilosti. Vstaň již, lenochu, a vyžebrej si všelijaké jídlo dům od domu!“ Proto po Assisi žebral dům od domu vařené jídlo. Když však spatřil misku plnou různých pokrmů, otřásl se nejprve odporem, ale, pamětliv Boha a vítěz sám nad sebou, s duchovní radostí to snědl. Láska činí všechno lahodným a všechno sladké dělá hořkým.

Další