VII. kapitola

Jeho rodný otec a bratr ho pronásledují

12. Jakmile se však František začal vážně věnovat skutkům zbožnosti, počal ho jeho tělesný otec pronásledovat. Soudil, že sloužit Kristu je šílenství, a kdekoli ho potkal, zasypával ho kletbami. Proto si zavolal Boží služebník k sobě prostého muže z lidu a přijal ho za otce s prosbou, aby mu žehnal pokaždé, když by ho vlastní otec proklínal. Opravdu tak obrátil ve skutek slovo proroka a činy ukázal, co znamenají ona slova: Jen ať zlořečí, ale ty žehnej1!

Muž Boží vrátil otci peníze, které chtěl vynaložit na opravu zmíněného kostela, a to na radu biskupa onoho města, muže velmi zbožného, který soudil, že by nebylo správné věnovat na svaté účely to, co bylo nespravedlivě nabyto. Mnoha lidem, kteří se shromáždili2 a poslouchali, František řekl: „Od nynějška budu svobodně říkat: Otče náš, jenž jsi na nebesích3 – a již ne: otče Petře Bernardone, kterému, jak vidíte, vracím nejen jeho peníze, ale také všechny své šaty, a půjdu za Pánem nahý.“

Jak svobodná je duše muže, kterému stačí jen Kristus! Tehdy se ukázalo, že Boží muž už tehdy nosil pod šaty kající pás; radoval se více ze skutečných ctností než jen z jejich zdání.

Po vzoru svého otce ho jedovatými slovy pronásledoval i jeho rodný bratr4. Jednoho zimního rána viděl Františka na modlitbách zahaleného jen do tenkých hadrů, jak se celý třese zimou. Tento zvrácenec požádal pak jednoho spoluobčana: „Řekni Františkovi, ať ti prodá aspoň za jeden groš potu.“ 10 Jakmile to muž Boží zaslechl, velice se zaradoval a s úsměvem odpověděl: „Vskutku ho prodám velmi draze svému Pánu.“ 11 A neřekl nic pravdivějšího, protože na tomto světě dostal nejen stokrát, ale tisíckrát více, a v budoucnu získal věčný život5 nejen pro sebe, ale i pro mnohé další.

Další 

1 Žl 108[109],28.

2 Srv. Sk 10,27.

3 Mt 6,9.

4 Jmenoval se Angelo.

5 Srv. Mt 19,29.