VI. kapitola

K Františkovi promlouvá obraz Ukřižovaného; o úctě, kterou František kříži prokazuje

10. Když bylo už úplně přeměněno Františkovo srdce a zakrátko se mělo změnit i jeho tělo, šel jednoho dne kolem kostela svatého Damiána, který byl téměř rozpadlý a všemi opuštěn. Veden Duchem tam vstoupil, aby se pomodlil. Pokorně a pln oddanosti poklekl před křížem. A tu, zasažen nezvyklými navštíveními, cítil, že je docela jiný, než když tam vstoupil. Za tohoto stavu k němu promluvil, což je od věků neslýcháno, obraz ukřižovaného Krista1, jehož rty se pohybovaly. Zavolal ho jménem a pravil: „Františku, jdi a oprav můj dům, který, jak vidíš, se celý rozpadá.“ František se při těch slovech chvěl velikým úžasem a byl jakoby u vytržení. Připravoval se uposlechnout a cele se soustřeďoval na tento úkol. Celou svou bytostí pociťoval nevyslovitelnou změnu. Protože sám pro tuto změnu nenalézal slov, i nám o tom přísluší pomlčet. Od tohoto dne byla jeho svatá duše jakoby zraněná a spolutrpěla s Ukřižovaným. Snad se smíme zbožně domnívat, že se od té doby vtiskují do hloubi jeho srdce, i když ještě ne do těla, znamení svatého utrpení.

11. Jak úžasná a pro naši dobu neslýchaná událost! Kdo by nad tím nežasl? Poznal někdo něco podobného? Pochyboval by někdo o tom, že František už po cestě do vlasti2 vypadal jako ukřižovaný? Vždyť k němu Kristus neslýchaným zázrakem promluvil ze dřeva kříže, ač František neměl svět ještě plně v opovržení. Od chvíle však, kdy k němu Milovaný promluvil, byla jeho duše jako roztavený vosk3. Láska jeho srdce se pak ranami projevila na jeho těle.

Od této chvíle se nemohl ubránit pláči ani hlasitému nářku nad Kristovým utrpením, jako by je měl stále před očima. Cesty naplnil vzdechy, a když rozjímal o Kristových mukách, nedal se utěšit. Když potkal svého důvěrného přítele a odhalil mu příčinu svého žalu, byl přítel dojat až k slzám.

František nezapomínal pečovat o ten svatý obraz a snažil se pečlivě zachovávat jeho nařízení. 10 Okamžitě předává knězi peníze na koupi lampy a oleje, aby posvátný obraz nebyl ani na okamžik připraven o poctu světla. 11 A pak neúnavně pospíchá, aby vykonal to ostatní, a snaží se vykonat bezchybné dílo při opravě kostela. 12 Neboť i když se Boží slovo vztahovalo na onu církev Boží, kterou Kristus vydobyl svou vlastní krví4, František nechtěl být ihned povýšen, ale pozvolna přecházel od těla k duchu.

Další 

1 Jde o dřevěný kříž malovaný na způsob ikony, který se dnes nachází v bazilice sv. Kláry.

2 Do nebeského království.

3 Srv. Pís 5,6.

4 Srv. Sk 20,28. V latině je zde použito slovo ecclesia, které v češtině znamená církev nebo kostel.