V. kapitola

Jak mu při modlitbě ďábel ukazoval ženu a co mu Bůh odpověděl; jak jednal s malomocnými

9. František pod světským šatem nosil zbožnou mysl. Rád vyhledával osamělá místa, vzdálená ruchu světa, a zde byl často poučován navštíveními Ducha svatého. Na tato místa ho přitahovala a vábila ona počáteční sladkost, která ho hned od počátku celého naplnila a nikdy ho, dokud žil, neopustila.

Když však horlivě tato skrytá místa, jakoby stvořená k modlitbě, navštěvoval, snažil se ho ďábel zlomyslnými úklady odvrátit od takového počínání. Vnukl jeho srdci představu ošklivé ženy, která v Assisi bydlela a byla všem odporná pro svůj vzhled. Hrozil mu, že ho udělá této ženě podobným, jestli neupustí od toho, co začal. Byl však Pánem posilněn1 a těšil se, že se mu dostalo milosti spásné odpovědi. „Františku,“ pravil mu Pán v duchu, „vyměňuj to, co jsi tělesně a marnivě miloval, za duchovní, ber hořké za sladké2, a chceš-li mne poznat, pohrdej sám sebou. Neboť když změníš řád hodnot, porozumíš tomu, co ti říkám.“ 8 A hned se snažil výzvy Boží poslouchat a podle nich žít.

Ze všech nešťastných zrůd na světě se František od přirozenosti nejvíce děsil malomocných. Jednoho dne, když si vyjel za Assisi na koni, vstoupil mu do cesty malomocný. 10 Ačkoli k němu cítil veliký hnus a odpor, seskočil z koně, a aby jako křivopřísežník neporušil daný slib věrnosti, přistoupil k malomocnému, aby ho objal a políbil. 11 Když malomocný natáhl ruku v naději, že něco dostane3, František do ní vložil peníze i s polibkem. 12 Pak ihned vsedl na koně, a ať se jakkoli kolem sebe rozhlížel, malomocného nikde neviděl, třebaže bylo na všechny strany daleko vidět.

13 Pln údivu i radosti, snaží se vykonat po několika dnech podobný skutek. 14 Jde k obydlím malomocných a každému, jemuž dává peníze, líbá ruce i ústa. 15 Tak bere hořké za sladké4 a mužně se připravuje zachovávat také ostatní.

 Další

1 Srv. Ef 6,10.

2 Srv. Přís 27,7.

3 Srv. Sk 3,5.

4 Srv. Přís 27,7.