IV. kapitola

Jak jedl před kostelem svatého Petra s chudými, oblečen do žebráckého šatu; o obětním daru, který tam dal

8. František začal vystupovat jako zvláštní milovník chudých. Už tyto svaté počátky dávaly tušit, co v budoucnosti hodlá učinit dokonale. Často vysvlékal své šaty a oblékal do nich chudé; usiloval stát se jim úplně podobným, a i když se mu to ještě nedařilo skutkem, v srdci byl už připraven.

Jednou se vydal na pouť do Říma. Z lásky k chudobě odložil své jemné šaty a zahalený do hadrů nějakého žebráka se usadil s radostí mezi chudými v předsíni Svatého Petra, kde se to žebráky jen hemžilo. Pokládal se za jednoho z nich a s radostí a s chutí s nimi jedl. Kdyby mu v tom nebránila ostýchavost před známými, byl by tak činil častěji.

Když došel k oltáři knížete apoštolů, divil se, jak skrovné dary dávají poutníci, a sám tam hodil celou hrst zlatých. Tím chtěl ukázat, že by měli všichni ctít lépe toho, jehož Bůh nade všechny ostatní poctil.

Vícekrát také opatřil chudým kněžím bohoslužebnou výbavu a zahrnoval všechny kněze, i ty s nejnižší hodností, povinnou úctou1. Vždyť sám se chystal přijmout apoštolské poslání, byl cele proniknut katolickou vírou a vždy byl pln úcty k Božím služebníkům a ke službě Bohu.

 Další

1 Srv. Řím 13,7.