III. kapitola

Zástup mladých mužů ho zvolil svým vůdcem, aby je hostil; Františkova proměna

7. 1 František se začal měnit v dokonalého muže1, zcela odlišného od toho, kterým byl dříve. Když se vrátil do otcovského domu, začali za ním synové Babylónu2 opět běhat a snažili se ho zatahovat jinam, než kam chtěl jít. Zástup assiské mládeže, které byl už dříve vůdcem v marnivostech, ho zval i nadále ke kamarádským pitkám, rozpustilostem a žertování. Znali jeho dřívější štědrost a byli si jisti tím, že bude platit za všechny. Proto ho zvolili svým vůdcem, proto předstírali poslušnost, aby si naplnili břicha, proto se stavěli jako poddaní, aby je František nasytil. Aby se nezdálo, že je lakomý, a protože byl pamětlivý dobrého vychování, František nabízenou poctu neodmítl, ačkoli přemýšlel o posvátných věcech. Dal připravit nákladnou hostinu a podávat mnoho chutných jídel. Přátelé se přejedli až ke zvracení a pak naplnili assiské ulice pijáckými písněmi. František za nimi sice jde a v ruce drží vůdcovskou hůl jako pán, ale ponenáhlu se od nich odděluje a v srdci zpívá Pánu, vždyť je pro jejich blázniviny již úplně hluchý.

Jak později sám vyprávěl, pronikla jím tehdy tak mocná nebeská sladkost, že neměl slov, ani se nemohl pohnout z místa. 10 Zmocnilo se ho jakési neurčité duchovní nadšení a přitahovalo ho k neviditelnému. V síle tohoto nadšení nepokládal pozemské jen za bezvýznamné, ale za zcela bezcenné.

11 Opravdu podivuhodná je Kristova vlídnost, která nejen těm, kdo konají nejnižší, dává nejvyšší, ale v přívalu mnohých vod3 chrání i posiluje ty, kteří jsou jeho4. 12 Vždyť Kristus nasytil zástupy chleby i rybami5, hříšníky nevyháněl od svého stolu, 13 ale když ho chtěli učinit králem, odešel, vystoupil na horu, aby se modlil6. 14 Tak vnikal František do Božích tajemství7; a i když nevědomky, byl přiváděn k dokonalému poznání.

 Další

1 Srv. Ef 4,13.

2 Srv. Ez 23,17.

3 Srv. Žl 31[32],6.

4 Srv. Jan 17,9-12.

5 Srv. Mt 14,15-21.

6 Srv. Jan 6,15.

7 Srv. Kol 2,2.