II. kapitola

Jak oděl chudého rytíře; František má vidění o svém povolání ve světě

5. Krátce nato, když byl vysvobozen ze zajetí, stal se vůči potřebným svou laskavostí ještě dobrotivějším. Pevně si umínil, že svou tvář nikdy neodvrátí od žádného chudáka1, který by ho pro lásku Boží prosil o almužnu.

Jednoho dne cestou potkal zchudlého, polonahého rytíře. Jat soucitem, rád mu daroval pro Kristovu lásku své vlastní skvostné šaty.

Neučinil nic menšího než kdysi svatý Martin. Proč? Oba měli sice stejné předsevzetí a učinili totéž, přesto byl rozdíl, jakým způsobem to učinili. František daroval nejprve své šaty a potom to ostatní, Martin se nejprve zřekl všeho ostatního, a nakonec se vzdal i svých šatů. Oba pak na světě žili chudě a nenáročně, oba také vešli do nebe bohatí. Martin, rytíř sice, ale chudý, přikryl žebráka uříznutým kusem svého pláště, František, ač rytířem nebyl, byl bohatý a oděl chudého celým svým rouchem. Oba si zasloužili vidění Krista, protože vykonali jeho příkaz; jeden byl pochválen pro svou dokonalost, druhý byl milostí pozván k tomu, co mu ještě chybělo.

6. Brzy nato se Františkovi ve vidění ukázal nádherný palác s různou válečnickou výzbrojí, ve kterém spatřil překrásnou nevěstu. Ve snu ho někdo zavolal jménem: „Františku!“ – a slíbil mu, že všechny tyto věci dostane. Proto toužil po válečném tažení do Apulie, nákladně se připravoval a pospíchal, aby byl brzy pasován na rytíře. Tento tělesný výklad vidění mu vnukalo jeho ještě tělesné smýšlení, ačkoli pravý smysl vidění, skrytý v hlubinách Boží moudrosti2, byl daleko nádhernější.

Jednou v noci, když spal, ho někdo ve vidění opět oslovil a zarmouceně se ho ptal, kam hodlá jít. Když mu František sdělil svůj úmysl a prohlásil, že hodlá jít do Apulie a tam získat rytířskou slávu, uslyšel starostlivou otázku: „Kdo ti může dát lepší? Sluha nebo pán?“ a František odpověděl: „Pán.“ Nato uslyšel: „Proč tedy hledáš sluhu místo pána?“ a František odpověděl: „Co chceš, Pane, abych učinil3?Vrať se do své rodné země4,“ řekl mu Pán, „protože vidění se vyplní skrze mne duchovním způsobem.“ František se hned jako vzor5 poslušnosti vrátil a tím, že se zřekl vlastní vůle, se stal ze Šavla Pavel. 10 Byl sražen k zemi a po tvrdých ranách slyšel sladká slova; František zaměnil tělesné zbraně za duchovní a rytířskou slávu zaměnil za vůdcovství Boží.

11 Mnoho lidí se podivovalo nad jeho neobyčejnou radostí – a on jim odpovídal, že se stane velkým knížetem.

 Další

1 Srv. Tob 4,7.

2 Srv. Kol 2,2-3.

3 Srv. Sk 9,6.

4 Srv. Gn 32,9.

5 1 Petr 5,3.