PRVNÍ KNIHA

Začínají „toužebně očekávané memoáry1 o skutcích a slovech našeho svatého otce Františka.

Jeho obrácení

I. kapitola

Jak byl nejprve pojmenován jménem Jan a potom František; co o něm jeho matka prorokovala a co o své budoucnosti sám předpověděl; o jeho trpělivosti v žaláři

3. František, služebník a přítel Nejvyššího, takové jméno mu totiž Boží prozřetelnost určila, aby tím neobvyklým a vzácným jménem svět rychleji poznal poslání jejího služebníka. Jeho matka mu totiž dala jméno Jan, když se stal znovuzrozením z vody a Ducha svatého2dítěte hněvu3 dítkem milosti4.

Tato žena, milovnice vší počestnosti, podobala se svým životem svaté Alžbětě a zrcadlila i její ctnosti, jako ona směla dát svému synu jméno5, měla ducha proroctví a výsadu být jí i v mnohém jiném podobná. Když se totiž sousedé obdivovali Františkově ušlechtilosti a mravní pevnosti, odpověděla, jakoby poučena Božím vnuknutím: „Co myslíte, že z mého syna bude6? Uvidíte, že z milosti Boží bude synem Božím7.“

4 A tohoto mínění byli i mnozí z těch, kteří si Františka, už dost velkého, pro jeho dobré vlastnosti oblíbili. Vyhýbal se tomu, co u jiných nazýval špatným. Jak rostl ve vybraném chování a dobrých mravech, měli lidé za to, že není synem těch, kdo se pokládali za jeho rodiče. Jméno Jan se tedy vztahuje na jeho poslání, které na sebe vzal, jméno František k rozšíření jeho pověsti, která se po jeho úplném obrácení k Bohu všude o něm rozšířila.

Daleko vroucněji než svátky ostatních svatých slavíval proto František svátek Jana Křtitele, protože moc tohoto jména mu vtiskla stopy mystické síly. Mezi narozenými z ženy8 nepovstal nikdo větší než Jan a mezi zakladateli řádů nikdo dokonalejší než František. 9 A toto mínění jistě zasluhuje rozšíření.

4. Jan prorokoval, už když byl skryt v mateřském lůně; František předpověděl svou budoucnost, když byl ještě uvězněn v žaláři světa a Boží záměr dosud neznal. Kdysi totiž, když mezi obyvateli Perugie a Assisi ve válce9 došlo k velké bitvě, byl František s mnoha jinými zajat a s nimi uvězněn strádal ve špinavém žaláři. Spoluvězni se trápili a oplakávali svůj ubohý osud zajatců, jen František se v Pánu radoval10 a pro své okovy měl jen pohrdavý úsměv. Ostatní se zlobili, že je navzdory svým okovům tak veselý; ba pokládali ho za blázna a šílence. František však v prorockém vnuknutí odpověděl: „Z čeho myslíte, že se raduji? Já myslím na něco úplně jiného: celý svět mě jednou bude uctívat jako světce.“ 6 A vskutku tomu tak je. Vyplnilo se vše, co předpověděl.

Mezi spoluvězni byl tehdy jistý rytíř, velmi zpupný a nesnesitelný. Všichni se snažili nic s ním nemít, jen Františkova trpělivost byla nerozbitná. Snáší nesnesitelného a všem připomíná, aby vůči němu byli pokojní. Vnímavý pro každou milost, stal se vyvolenou nádobou ctností a již tehdy rozléval dary na všechny strany.

 Další

1 Iz 26,8.

2 Srv. Jan 3,5.

3 Srv. Ef 2,3.

4 Sv. František byl pokřtěn v tehdejším biskupském kostele Panny Marie. Křtitelnice, v níž byl pokřtěn, byla později přenesena do katedrály sv. Rufína, kde se nachází dodnes.

5 Srv. Lk 1,57-63.

6 Srv. Lk 1,66.

7 Srv. Mt 5,9.

8 Mt 11,11.

9 Obě města spolu válčila v letech 1202-1209. Ke zmiňované velké bitvě došlo roku 1202 u Collestrady.

10 Srv. Žl 34[35],9.