PŘEDMLUVA

Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

Generálnímu ministru Řádu menších bratří.

Začíná předmluva.

1. Posvátnému shromáždění generální kapituly i vám, nejdůstojnější otče1, se kdysi zalíbilo - ne bez řízení Boží moudrosti - uložit mé maličkosti, abych sepsal skutky a slova našeho slavného otce Františka současníkům pro útěchu a budoucím na památku. Mně, který jsem ho poznal snad lépe než jiní sdílením života, vzájemným přátelstvím i každodenními zkušenostmi. Proto chci v pokorné poslušnosti tomuto svatému příkazu bez odkladu vyhovět. Vždyť nevyhovět by bylo velikou křivdou. Avšak právem se obávám, že tento veliký námět umenším pro své možnosti a pro svou slabost, i když ho hodlám zpracovat co nejpečlivěji, a tak se některým znelíbím. Neboť to, co si zaslouží být nejvýš sladké, obávám se, aby se nedostatečností pisatele nestalo nechutným. Proto pokládám toto dílo spíš za věc opovážlivosti než poslušnosti. Kdyby se, důstojný otče, po přehlédnutí této práce, jež je dílem vaší přízně, ukázalo, že by nebylo vhodné zveřejnit ji, vděčně přijmu poučení, jak by se dala zlepšit, a budu se těšit z vaší pomoci. Kdo by také při tak velké rozmanitosti slov a činů svatého Františka dovedl vše přesně přezkoumat a zvážit a tak jasně podat, aby všichni, kdo čtou, ihned také vše dopodrobna pochopili. Protože se však v prostotě srdce snažíme, aby z toho měl každý čtenář užitek, prosím čtenáře, aby laskavě posuzovali a snášeli jednoduchost vypravěče, anebo ať si jeho slova upraví tak, aby úcta k tomu, o němž píšeme, byla vždy zachována. Naše paměť, jak bývá u neučených lidí, během mnoha let zeslábla. Nestačí už zachytit přesný sled jeho slov ani podrobně popsat jeho úžasné skutky, které by i vycvičená mysl jen stěží vylíčila, i kdyby se staly právě v tomto okamžiku. Ať tedy autorita, která mě několikrát vybízela k tomuto činu, omluví přede všemi chyby způsobené mojí neschopností.

2. Toto dílo podává nejprve zprávu o několika podivuhodných událostech týkajících se obrácení svatého Františka, které v jeho předcházejícím životopise nebyly uvedeny, protože o nich autor tehdy nevěděl.

Pak mám v úmyslu pravdivě a nanejvýš pečlivě ukázat, jak náš blažený otec toužil, jak u sebe tak, u bratří, po dobrém, bohumilém a dokonalém2, jak se cvičil v nebeských naukách a usiloval o nejvyšší dokonalost, což před Bohem projevoval svatými touhami a před lidmi dobrými skutky.

Na vhodných místech bude zmínka o některých zázracích.

Vyprávění bude, jak jen to půjde, jednoduché a prosté, aby bylo pochopitelné těm, kdo jsou méně hbitého ducha, ale aby se líbilo i učeným.

Prosím tedy, laskavý otče, abyste touto skromnou prací nepohrdl – vždyť jsem ji psal s nemalou námahou – a požehnal ji tím, že chybné opravíte a zbytečné odstraníte, aby to, co je v ní vylíčeno správně, bylo vaším zasvěceným posudkem schváleno a silou vašeho jména, vpravdě Crescencia3, všude rostlo a množilo se v Kristu4. Amen.

Konec předmluvy.

 Další

1 Zmiňovaná generální kapitula se konala v Janově 2. října 1244 a osloveným generálním ministrem je Crescencius z Jesi (1244-1247).

2 Srv. Řím 12,2.

3 Z českých jmen je tomuto jménu významově nejblíže jméno Rostislav.

4 Srv. Ef 2,20-21; Gn 1,28.