V. O očištění malomocných

146. V San Severino v Marce Ankonské byl jinoch, jménem Atto, který byl po celém těle zasažen malomocenstvím. Podle soudu lékařů ho všichni považovali za malomocného. Všechny končetiny měl nateklé a zvětšené, zřítelnice rozšířené a díval se nepřítomným pohledem. Nemohl chodit, ubožák, byl trvale upoután na lůžko. Rodičům to působilo mnoho bolesti a smutku. Jeho otec byl každý den trýzněn nesmírnou bolestí, neboť nevěděl, co si s ním má počít. Konečně se v jeho srdci zrodil nápad, že by ho mohl celého zasvětit blaženému Františkovi, a řekl synovi: „Synu, chceš se zasvětit svatému Františkovi, který se všude blýská zázraky, aby ti z této nemoci pomohl, bude-li chtít?“ On odpověděl: „Ano, otče, chci.“ Otec dal hned přinést papír a odměřil délku i šířku synovy postavy. Pak řekl: „Odvahu, synku, zasvěť se blaženému Františkovi, a až na jeho přímluvu dojdeš zdraví, doneseš mu každý rok svíčku tak dlouhou, jak jsi sám.“ Syn se na prosbu otce vzmužil, sepjal ruce a začal blaženého Františka pokorně prosit o slitování. Když byla na papír poznačena jeho délka a on se domodlil, byl od malomocenství okamžitě očištěn. Vstal, vzdal chválu Bohu a blaženému Františkovi a začal s radostí chodit.

Ve městě Fano žil mladík jménem Bonomo. Všichni lékaři ho prohlásili za chromého a malomocného. Když ho jeho rodiče zbožně zasvětili svatému Františkovi, byl od malomocenství očištěn, ochromení zmizelo a byl dokonale zdráv.

 Další