IV. O smrtelně nemocných povolaných zpět k životu, o nadmutém, o vodnatelném, nemocném dnou a o různých jiných nemocných

139. Jeden chlapec jménem Matouš, z městečka Todi, ležel osm dní na lůžku1 jako mrtvý. Ústa měl sevřená a neviděl. Tvář staženou, ruce i nohy byly úplně černé jako smůla. Všichni se už vzdali naděje, že by se zachoval při životě, ale díky slibu své matky se uzdravil s podivuhodnou rychlostí. Z úst mu začala téci krev, a proto si mysleli, že vykrvácí. Jeho matka však hned začala pokorně vzývat na kolenou jméno svatého Františka, a sotva vstala od modlitby, začal chlapeček otevírat oči, vrátil se mu zrak a z prsou matky začal opět pít. Brzy také zmizela černá barva kůže a tělíčku se vracela jeho dřívější barva a dítěti se navracelo zdraví i síly. Když se dítě začalo uzdravovat, zeptala se ho jeho matka: „Kdo tě uzdravil, dítě?“ A dítě odpovědělo žvatláním: „Ciccu, Ciccu!“ A také se ho ptali: „Čí jsi služebník?“ A děcko opět odpovědělo: „Ciccu, Ciccu.“ Neumělo totiž ještě normálně mluvit, protože bylo velmi malé, a tak jméno blaženého Františka vyslovovalo takto zkráceně.

140. Jeden mladík, když se zdržoval na jakémsi velmi vysokém místě, z toho místa spadl a při tom ztratil řeč i schopnost ovládat všechny své údy. Po tři dny nejedl, nepil ani se nepohnul a mělo se za to, že je mrtvý. Jeho matka však, aniž by žádala pomoc nějakých lékařů, prosila o jeho uzdravení blaženého Františka. A jakmile učinila slib, dostala ho zpět živého a zdravého a začala chválit všemohoucnost Spasitele.

Jiný, jménem Mancino, byl smrtelně nemocen. Nikdo už nevěřil, že by se mohl uzdravit. On však, jak jen mohl, vzýval jméno blaženého Františka, až byl náhle uzdraven.

Jeden chlapec z Arezza, jménem Gualtiero, trpěl neustále horečkou a byl trýzněn dvěma vředy. Všichni lékaři se už vzdali naděje. Když však jeho rodiče složili slib blaženému Františkovi, vrátilo se mu vytoužené zdraví.

Dalšímu, který už byl blízko smrti, již zhotovovali voskovou masku, ale ještě než ji stačili dokončit, byl ze všech utrpení nemoci vysvobozen.

141. Jedna žena byla už léta pro svou nemoc upoutána na lůžko a nemohla se ani hnout. Zaslíbila se Bohu a blaženému Františkovi, a když byla z nemoci uzdravena, mohla opět plnit povinnosti svého stavu.

V městě Narni žila žena, která měla už osm let uschlou ruku, takže s ní nemohla nic dělat. Konečně se jí ve snu zjevil přeblažený otec František, narovnal jí ruku a ona mohla pracovat jako jiní.

Mladý muž z téhož města ležel už deset let velmi těžce nemocen. Měl celé tělo oteklé a žádné léky nezabíraly. Pro zásluhy blaženého otce Františka, když jeho matka složila slib, ihned obdržel výhody zdraví.

Ve městě Fano byl nemocný vodnatelností, jehož končetiny byly hrozivě oteklé. Díky blaženému Františkovi obdržel úplné uzdravení z této nemoci.

Jistý občan z Todi trpěl tak strašným revmatismem kloubů, že už nemohl ani sedět, ani jinak odpočívat. Intenzita zmíněného utrpení mu neustále působila takové mrazení, že se zdálo, že ho zcela zničí. 10 Volal lékaře, bral mnoho koupelí a různých léků, ale žádný z těchto prostředků mu úlevu nepřinášel. 11 Jednoho dne udělal však v přítomnosti jistého kněze slib, aby mu svatý František vrátil dřívější zdraví. 12 Ještě se modlitby ke světci nedomodlil, když zjistil, že se mu dřívější zdraví vrací.

142. Jistá ochrnutá žena v Gubbiu, upoutaná na lůžko, byla uzdravena po trojím vzývání jména blaženého Františka.

Jistý muž, jménem Bonifác, měl v nohou a prstech tak těžké bolesti, že se nemohl ani pohybovat, ani se do strany otočit. Ztratil chuť k jídlu a spát také nemohl. Jednoho dne k němu přišla jakási žena, která mu radila a povzbuzovala ho, aby se pokorně zasvětil blaženému Františkovi, jestli chce být velmi rychle vyléčen ze své nemoci. Onen muž však ve velkých bolestech odpověděl: „Nevěřím, že je svatý!“ Když mu však žena vytrvale domlouvala, aby složil slib, konečně se onen muž zasvětil tímto způsobem: „Odevzdávám se svatému Františkovi a uvěřím, že je svatý, když budu do tří dnů vysvobozen z této nemoci.“ A byl brzy uzdraven pro zásluhy Božího světce, opět chodil, jedl a spal a chválil všemohoucího Boha.

143. Jeden muž byl železným šípem těžce zraněn na hlavě. Protože šíp pronikl oční dutinou a zůstal v hlavě trčet, žádný lékař mu nemohl pomoci. Odporučil se tedy v pokorných prosbách Božímu světci Františkovi s nadějí, že s jeho pomocí může být uzdraven. Když se trochu uklidnil a usnul, svatý František mu ve snu řekl, aby si dal šíp vyjmout zadní částí hlavy. Jak to ve snu viděl, nechal druhého dne provést a byl bez větších obtíží zachráněn.

144. Jeden muž z městečka Spello, jménem Imperatore, velmi trpěl po dva roky tak velkou kýlou, že vnitřnosti vyhřezávaly ven spodní částí trupu. Nemohl je delší dobu udržet uvnitř, takže musel nosit kýlní pás, aby vnitřnosti zadržel uvnitř. Hledal pomoc u lékařů, kteří od něj jen mámili peníze, a v ničem nepomohli. Když pak neměl peníze ani na živobytí, přestal úplně věřit v jejich pomoc. Obrátil se tedy konečně na pomoc Boží a začal se pokorně dovolávat zásluh blaženého Františka ať už na cestě, doma či kdekoli byl. Tak se stalo, že během krátké doby mu milostí Boží pro zásluhy blaženého Františka bylo navráceno úplné zdraví.

145. Jeden bratr, který v poslušnosti sloužil v Řádu v Marce Ankonské, měl v bederní krajině velikou píštěl, tak zlou, že se vzdal naděje na vyléčení lékaři, protože nemoc byla již pokročilá. Prosil proto ministra, pod jehož poslušností žil, aby mu dovolil jít navštívit místo, kde odpočívá tělo přeblaženého otce. Choval totiž naději, že pro zásluhy světce obdrží milost uzdravení. Jeho ministr mu to však zakázal, protože leželo mnoho sněhu a byla zima, a on se obával, aby se velikou námahou nemoc ještě nezhoršila. Když bratr nedostal dovolení, začal se proto zneklidňovat. Jedné noci u něho stanul svatý otec František a pravil: „Synu, netrap se pro tuto věc ani pro žádnou jinou! Ale odlož kožešinu, kterou na sobě máš, odhoď náplast i obvazy, zachovávej svou řeholi a uzdravíš se!“ Jakmile ráno vstal, učinil, jak mu bylo přikázáno, a vzdával díky Bohu za náhlé uzdravení.

 Další

1 Srv. Mt 9,2.