II. O slepých, kterým se navrátil zrak

136. Jedna žena, jménem Sibilia, postižená po řadu let slepotou, se nechala dovést, slepá a smutná, ke hrobu Božího muže. Vracela se domů s radostí a jásotem, protože tam znovu obdržela světlo očí.

Také jeden slepec ze Spello nabyl u hrobu svatého těla již dlouho ztraceného zraku.

Jiná žena z Camerino vůbec neviděla na pravé oko. Její příbuzní položili na slepé oko látku, které se blažený František dotkl, a sotva složili slib, mohli vzdávat díky Pánu Bohu a svatému Františkovi za to, že se jí vrátilo světlo očí.

Něco podobného se stalo jedné ženě z Gubbio, která když složila slib, mohla se radovat ze znovu nabytého zraku.

Jeden assiský občan byl pět let slepý. Protože za života blaženého Františka byl jeho přítelem, kdykoliv se modlil, připomínal mu bývalé přátelství. Když se pak dotkl jeho hrobu, byl uzdraven.

Jakýsi Albert z Narni, který už téměř celý rok zcela ztratil světlo očí, jelikož mu oční víčka spadala až na lícní kosti, zasvětil se blaženému Františkovi a ihned se mu vrátil zrak a on se vydal na cestu a navštívil jeho slavný hrob.

 Další