IV. kapitola

O plamenné horlivosti blaženého Františka a o jeho nemoci očí

97. Během této doby začalo Františkovo tělo trpět různými chorobami, a to daleko hůř než dříve. Trpěl totiž mnoha nemocemi, protože své tělo dokonale ukázňoval1 a v předchozích letech tvrdě pracoval. Už plných osmnáct let byl tak dokonalý, že jen zřídkakdy dopřál svému tělu odpočinek2 a někdy vůbec ne. Stále putoval po různých i vzdálených krajích, aby tak ochotný duch, tak zbožný duch a tak plamenný duch, který prodléval v jeho nitru, mohl všude zasévat sémě Božího slova. Celý svět naplnil Kristovou radostnou zvěstí a často v jediném dni prošel čtyřmi či pěti vesnicemi nebo městy3 a všude hlásal radostnou zvěst o Božím království4. Posluchače vzdělával svým příkladem ne méně než svými slovy, tak se celé jeho tělo stalo jazykem.

5 Tak veliký byl u něho soulad mezi tělem a duchem, tak veliká byla jeho poslušnost, že tělo nejen nikdy neodporovalo, když se duch snažil dosáhnout svatosti, nýbrž dokonce ducha předbíhalo, jak je psáno: Má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě prahne5. Stálé podřizování učinilo tělo ochotným a každodenní věrnost ho dovedla do vysokého stupně ctnosti, neboť zvyk se často stává druhou přirozeností.

98. Ale protože je to s lidmi podle přirozeného zákona tak, že navenek člověk den ze dne slábne, i když se uvnitř obnovuje6, i ona vzácná nádoba, v níž byl skryt nebeský poklad7, byla někdy otřesena a trpěla úbytkem sil. A přece člověk, teprve když je vyčerpaný, vpravdě začíná, a když je v koncích, teprve jedná; tak byl duch v nemocném těle stále čilejší8. Tak mu totiž spása duší9 ležela na srdci a tak si přál prospěch bližního, že když už nemohl chodit pěšky, začal jezdit krajem na oslu.

Často ho bratři naléhavě a vytrvale napomínali, aby své nemocné a zesláblé tělo svěřil péči lékařů. Avšak ten, jehož vznešený duch byl obrácen k nebi a jehož jediným přáním bylo zemřít a být s Kristem10, nechtěl o tom ani slyšet. Protože ještě nenaplnil všecko, co z Kristova utrpení zbývalo, aby to doplnil na svém těle11; i když nosil jeho rány na svém těle12, postihlo ho vážné onemocnění očí13, skrze které na něm Bůh rozmnožil svoje milosrdenství. A protože se tato nemoc den ode dne zhoršovala a utrpení se bez ošetření zvětšovalo, přemluvil ho konečně bratr Eliáš, kterého si zvolil, aby mu byl matkou, a zároveň ho ustanovil ostatním bratřím za otce14, aby už neodmítal léky, nýbrž je ve jménu Božího Syna, skrze něhož byly stvořeny, užíval, jak je psáno: Pán dává ze země růst lékům a moudrý muž je neodmítá15. Svatý otec tehdy laskavě dal souhlas a pokorně poslechl toho, který ho napomínal.

 Další

1 Srv. 1 Kor 9,27.

2 Srv. 2 Kor 7,5.

3 Srv. Mk 6,6.

4 Srv. Lk 8,1.

5 Žl 62[63],2.

6 Srv. 2 Kor 4,16.

7 Srv. Mt 13,44.

8 Srv. Sir 18,7.

9 Srv. 1 Petr 1,9.

10 Srv. Flp 1,23.

11 Srv. Kol 1,24.

12 Srv. Gal 6,17.

13 K tomuto onemocnění sv. František pravděpodobně přišel během svého pobytu v Egyptě a v Palestině.

14 Bratr Eliáš byl ustanoven generálním ministrem po smrti Petra Cattaniho (10. března 1221).

15 Srv. Sir 38,4.