XXIX. kapitola

O lásce, kterou miloval všechny tvory kvůli Stvořiteli, a popis jeho vnitřního i vnějšího člověka

80. Bylo by příliš rozsáhlé, ba nemožné vypočítat a shromáždit všechno, co přeslavný otec František učil a vykonal, dokud žil v těle1. Kdo by dokázal vypsat velikost jeho lásky, kterou choval ke všemu, co je Boží2? Kdo by dokázal vylíčit sladkost, kterou pociťoval, když ve stvoření nazíral na moudrost Stvořitele, na jeho moc a dobrotu? Opravdu, když o tom všem rozjímal, překypoval podivuhodnou a nevypověditelnou radostí, ať už pozoroval slunce, sledoval měsíc nebo se díval na hvězdy či na oblohu. Jak prostá zbožnost, jak zbožná prostota!

I červy měl ze srdce rád, neboť četl výrok Spasitele: Já však jsem červ a ne člověk3. Proto je sbíral z cesty a odnášel stranou na bezpečné místo, aby je lidé nepošlapali.

A co mám říci o jiných malých tvorech? V zimě dával přinášet včelám med nebo výborné víno, aby nezemřely chladem či zimou. Jejich pilnou práci a výtečný instinkt tak vychvaloval ke slávě Páně, že často i celý den strávil chválením včel a dalších tvorů. 10 Jako zvali kdysi tři mládenci v ohnivé peci ke chvále a oslavě Stvořitele veškerenstva všechny živly, tak tento muž, plný Ducha Božího, ve všech živlech a tvorech neustále oslavoval Stvořitele a Vládce veškerenstva, chválil ho a dobrořečil4 mu.

81. A jakou radost přinášela krása květin jeho duši, když obdivoval jejich půvabné tvary a vdechoval jejich líbeznou vůni? A hned se před jeho rozjímavým okem vynořila krása oné květiny, která na jaře vyrazila z kořene Jesse5 a která svou vůní probudila nespočetné tisíce mrtvých. A když někde našel pohromadě mnoho květin, kázal jim a povzbuzoval je k chvále Pána, jako kdyby měly rozum. Tak vybízel osetá pole i vinice, kamení i lesy, všechny polní byliny, bublající potůčky i zeleň zahrad, zemi i oheň, vzduch i vítr s upřímnou čistotou k Boží lásce a k radostné poslušnosti.

Všechny tvory také nazýval svými bratry a sestrami, a tak vnikal ve skrytosti srdce do tajemství tvorů mimořádným způsobem, který zůstal ostatním skryt, neboť již dospěl ke svobodě slávy Božích dětí6.

Nyní tebe, dobrý a obdivuhodný Ježíši, chválí v nebi s anděly, když na zemi všem tvorům hlásal lásku k tobě.

82. Vždyť nad všechno lidské chápání na něho působilo, kdykoli vyslovil tvé svaté jméno, Pane7; celý se naplnil jásotem a byl pln nejčistší radosti a zdál se být opravdu novým člověkem z jiného světa.

Kromě toho když někde, ať už na ulici, v domě nebo na zemi, nalezl něco napsaného, ať už božského či lidského, zdvihl to s úctou a položil na nějaké posvátné nebo důstojné místo, z obavy totiž, aby tam nebylo napsáno jméno Páně nebo něco, co se k němu vztahuje.

Když se ho jeden bratr tázal, proč pečlivě sbírá také spisy pohanů a takové, v nichž jméno Páně není, odpověděl mu: „Synu, vždyť v nich jsou písmena, z nichž lze přeslavné jméno Pána a Boha8 složit. A to dobré, co v nich je, nepatří ani pohanům, ani jiným lidem, nýbrž jen Bohu, jemuž náleží každé dobro.“

A co je neméně podivuhodné, dal-li psát několik řádek jako pozdrav nebo napomenutí, nestrpěl, aby bylo některé písmeno nebo slabika vymazána, i když byla zbytečná nebo nesprávně zapsaná9.

83. Jak byl krásný, jak zářící a jak vznešený v nevinnosti svého života, v prostotě svých slov, v čistotě srdce, v lásce k Bohu i k bratřím, ve stravující poslušnosti, v sjednocující poddajnosti, ve svém andělském zjevu10. V jednání laskavý, od přirozenosti mírný, v řeči přívětivý, v napomínání velmi taktní, ve svěřeném mlčenlivý11, moudrý v radách, úspěšný v jednání a ke všem laskavý. Byl radostné mysli, měl vlídnou duši, střízlivého ducha12, byl ponořen do nazírání, ustavičně se modlil a ve všem byl horlivý. Byl stálý v úmyslech, pevný v ctnostech, zakotvený v milosti a ve všem vytrvalý. Rychle odpouštěl, ale byl pomalý k hněvu13, měl svobodomyslnou povahu, vynikající paměť, byl přesný při výkladu, byl obezřetný při rozhodování a ve všem byl prostý. Byl přísný k sobě, vůči druhým dobrotivý, ke všem zdvořilý.

Byl neobyčejně výmluvným mužem radostné tváře s dobrotivým výrazem obličeje, prost zbabělosti, bez jakékoli pýchy. Postavy byl střední, spíše menší, hlavu měl středně velkou, kulatou, obličej podlouhlý a protáhlý, rovné, nízké čelo, tmavé, středně velké prosté oči, rovné obočí, tmavé vlasy, přiměřený, rovný a jemný nos, uši vzpřímené, ale malé, ploché spánky, mírný, plamenný a ostrý jazyk14, silný, příjemný, jasný a zvučný hlas15, husté, stejnoměrné bílé zuby, jemné a úzké rty, černé a nepříliš husté vousy, 10 štíhlý krk, rovná záda, krátké paže, jemné ruce, dlouhé prsty s protáhlými nehty, štíhlé nohy, malá chodidla, jemnou kůži, byl velmi hubený, nosil drsné roucho, spal jen velmi krátce a jeho ruce byly velmi štědré.

11 A protože byl velmi pokorný, byl vůči všem lidem velmi vlídný16 a vhodným způsobem se přizpůsoboval všem povahám. Mezi svatými byl ještě světější, mezi hříšníky skoro jako jeden z nich.

12 Prosíme tě tedy, přesvatý otče, příteli hříšníků, smiluj se nad nimi a svou mocnou přímluvou pomáhej milosrdně těm, které vidíš ležet v bídné nečistotě hříchů.

 Další

1 Srv. Flp 1,22.

2 Srv. Mt 22,21.

3 Žl 21[22],7.

4 Srv. Dan 3,17.51.

5 Srv. Iz 11,1.

6 Srv. Řím 8,21. Tyto dva odstavce popisují Františkovo vnímání Stvořitele v přírodě, ze kterého se také zrodily jeho Chvály Boha nejvyššího a Píseň bratra Slunce.

7 Srv. Žl 8,2.

8 Srv. Dt 5,11.

9 Takové chyby se kupříkladu vyskytují i na lístku, který sv. František napsal bratru Lvovi a jehož originál se nám dochoval.

10 Srv. Sd 13,6.

11 Srv. Přís 11,13.

12 Srv. 2 Tim 1,7.

13 Srv. Jak 1,19.

14 Srv. Přís 15,4.

15 Srv. Pís 2,14.

16 Srv. Tit 3,2.