XXVIII. kapitola

O duchu blíženské lásky a o jeho vřelém soucitu s chudými a co učinil s ovečkou a jehňátky

76. Otec chudých1, chudý František, se stal chudým pro všechny chudé a nemohl bez bolesti vidět chudšího, než byl sám, a to ne z touhy po marné slávě, nýbrž jen ze skutečného soucitu. Ačkoli se spokojil jen s jedním chudým a hrubým hábitem, často si přál rozdělit se o něj s nějakým chudákem.

Aby jim jako přebohatý chudák, veden velkým soucitem, mohl přece nějak vypomáhat, vyprošoval si, když byla velká zima, od bohatých tohoto světa, aby mu půjčili plášť nebo kožich. Když ochotně vykonali, co přeblažený otec od nich žádal, říkával jim: „Přijmu to od vás, jen když nebudete čekat, že to dostanete nazpátek.“ Jakmile cestou potkal prvního chuďasa, oblékl ho s velkou radostí do toho, co dostal.

Nejvíc ho bolelo, když viděl, že se chudákovi spílá, nebo když slyšel, že někdo proklíná nějakého tvora. Stalo se, že si jeden bratr vyjel na chudáka, který prosil o almužnu: „Možná že jsi hodně bohatý, a jen se děláš chudým!“ Když to slyšel, otec chudých, svatý František, velmi se zarmoutil, bratra, který tak ostře mluvil, pokáral, poručil mu svléci před chuďasem hábit, políbit mu nohy a prosit ho za odpuštění. Říkával totiž: „Kdo zlořečí chudému, uráží Krista, jehož vznešené znamení chudý nese, vždyť On se stal pro nás na tomto světě chudým.“

10 Často, když na cestě potkal chuďasa obtěžkaného otepí dříví nebo jiným břemenem, ač byl slabý, nabízel se, že mu pomůže nést břímě.

77. František přetékal duchem lásky k bližnímu. Nepociťoval upřímný soucit jen s trpícími lidmi, ale i s němými a nerozumnými zvířaty, s plazy, ptáky a dalším živým i neživým stvořením. Mezi zvířaty zvlášť něžně však miloval jehňátka, protože pokora našeho Pána Ježíše Krista je často ve Svatých písmech často vhodně přirovnávána k beránkovi. Obzvláště miloval a velmi rád viděl všechny tvory, u nichž mohl nalézt nějakou podobnost s Božím Synem.

Jednou putoval do Marky Ankonské. V tom městě kázal slovo Páně2 a s panem Pavlem, kterého ustanovil ministrem3 všech bratří v tamější provincii, zamířil k Osimu. Šli kolem pole, na němž pásl pastýř stádo kozlů a koz. Mezi množstvím kozlů a koz byla jedna ovečka, která se zvlášť tiše a skromně pásla.

Když to blažený František viděl, zůstal stát a s hlubokým dojetím v srdci si povzdechl a bratrovi, který s ním šel řekl: „Vidíš tu ovci, jak mírně se chová uprostřed kozlů a koz? Říkám ti, právě tak mírně a pokorně4 se choval náš Pán Ježíš Kristus mezi farizeji a velekněžími. Proto tě prosím, synu, pro lásku k němu, mějme soucit s jehňátkem a vykupme jej a vyveďme ze středu těch koz a kozlů!“

78. Bratr Pavel obdivoval jeho bolest a začal s ním také soucítit. Neměli však nic než chudé hábity, které měli na sobě, jejichž hodnota nestačila na vyplacení beránka. Pomohl jim však kupec, který šel právě tou cestou a sám jim nabídl potřebné peníze. Oni vzdali díky Bohu, vzali ovci a šli do Osima, kde nejprve navštívili biskupa města, který je přijal s velkou úctou. Pan biskup se však divil ovci, kterou Boží muž přivedl a kterou tolik hýčkal. Když mu však Boží služebník obšírně vyložil podobenství o beránkovi, byl biskup zasažen v srdci5 prostotou Božího muže a vzdal díky Bohu.

Protože měl František druhého dne opustit město, přemýšlel, co by měl s ovcí udělat. Na radu svého druha a bratra ho svěřil do ochrany kláštera služebnic Božích blízko San Severina6. Ctihodné Kristovy služebnice přijaly dar s takovou radostí, jako by to byl obrovský dar Boží. Dlouho ho s velikou péčí opatrovaly. Z jeho vlny zhotovily blaženému otci Františkovi hábit, který mu poslaly, když byl v Porciunkule na kapitule. František přijal hábit s velkou vděčností a radostí v duši, políbil jej a vyzval všechny přítomné, aby se radovali s ním.

79. Když šel po druhé do této Marky a zase ho radostně provázel týž bratr, potkali muže, který nesl na ramenou dvě provazem svázaná jehňátka na trh, aby je prodal. Jakmile František zaslechl bečení jehňátek, zachvěl se a bylo mu jich líto. Přiblížil se k nim a pohladil je jako matka plačící dítě. Muži pak řekl: „Proč svazuješ mé bratříčky beránky, věšíš si je na ramena a tak je trápíš?“ On mu odpověděl: „Nesu je na trh, abych je prodal, protože nutně potřebuji peníze.“ Světec se ho tázal: „A co se s nimi pak stane?“ Na to ten muž: „Kupci je zabijí a snědí.“ „To ne,“ odpověděl světec, „to se nesmí stát! Vezmi si místo peněz můj plášť a přenech mi ty beránky.“ Muž mu s radostí beránky dal a vzal si plášť, protože měl mnohem větší cenu. Světec ho totiž dostal nový téhož dne od jakéhosi zbožného muže, aby ho chránil před zimou. Když měl nyní světec beránky u sebe, přemýšlel, co si s nimi počít. Na radu bratra, který ho doprovázel, je pak vrátil tomu muži zpět 10 s příkazem, aby je už nikdy neprodával, aby se jim nic zlého nepřihodilo, ale aby o ně dobře pečoval, krmil je a pečlivě se o ně staral.

 Další

1 Srv. Job 29,16.

2 Srv. Sk 15,36.

3 Srv. Sk 26,16.

4 Srv. Mt 11,29.

5 Srv. Sk 2,37.

6 Byl to klášter klarisek v Colpersito. Zde došlo také k obrácení bratra Pacifika, „krále veršů“ – viz 2 Cel 106. Sestry se odtud později přestěhovaly do Passignana, rovněž v blízkosti San Severina.