XXV. kapitola

Jak osvobodil bratra od padoucnice, nebo od zlého ducha a jak v San Gemini uzdravil posedlou

68. Jeden bratr často trpěl těžkou, na pohled velmi ošklivou nemocí, o niž nevím, jak bych ji měl pojmenovat, protože se má za to, že je v tom zlý duch. Onen bratr totiž často padal na zem a žalostně, s pěnou u úst1, se díval kolem. Jeho údy se hned křečovitě stahovaly, hned napínaly a nato se zase zkroutily a zkřivily a byly ztuhlé a neohebné. Někdy, jak ležel roztažený a ztrnulý, vymrštil hlavou i nohama do výšky člověka a pak náhle sebou bouchl o zem. Svatý otec František měl s jeho těžkou nemocí soucit, přišel k němu a modlil se nad ním, požehnal mu znamením kříže. On se ihned uzdravil a v budoucnosti už nikdy netrpěl ani těmi nejmenšími potížemi této nemoci.

69. Když procházel diecézí Narni, dorazil jednou přeblažený otec František do městečka jménem San Gemini a zvěstoval tam Boží království2. Bohabojný a zbožný muž, který tam měl velmi dobrou pověst, pozval jeho a tři další bratry do svého domu. Jeho manželku trápil zlý duch3, jak bylo známo všem obyvatelům toho kraje. V pevné důvěře, že by jí světcovy zásluhy mohly pomoci, prosil za ni manžel blaženého Františka. Protože však František toužil ve své prostotě spíš po pohrdání než po světské slávě prokazováním své svatosti, rozhodně se zdráhal to učinit. Nakonec však, jelikož šlo o Boží záležitost a mnozí na něho naléhali, přemožen jejich prosbami, souhlasil. Zavolal k sobě své tři druhy, kteří s ním byli, každého postavil do jednoho rohu domu a řekl jim: „Modleme se za tu ženu bratři k Pánu, aby od ní Bůh ke své cti a chvále, odňal jho zlého ducha. Každý z nás bude stát v jednom rohu domu,“ pravil, „aby nám ten zlý duch neunikl a neošálil nás tím, že by se schoval někam do rohu.“ Když dokončili modlitbu, blažený František v síle ducha4 přistoupil k ženě, která se strašně svíjela a hrozně křičela, a řekl: „Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista ti pod poslušností přikazuji, démone, abys z ní vyšel5 a neodvažoval se ji dál obtěžovat.“ Sotva ta slova vyslovil, opustil ji zlý duch s takovou zuřivostí a řevem a tak rychle, že si svatý otec myslil, že je ta náhlá poslušnost ďábla i rychlé uzdravení ženy jen klam. Ihned se proto z onoho místa se studem vzdálil, veden tak Boží prozřetelností, aby neupadl do ješitné samolibosti.

10 Později se však stalo, že když blažený František procházel tím místem s bratrem Eliášem a ona žena se o jeho příchodu dozvěděla, hned vstala, běžela za ním po ulici a volala, zda by s ní nepromluvil. 11 On s ní však mluvit nechtěl, protože poznal, že je to ta žena, z níž působením Boží síly vyhnal kdysi zlého ducha. 12 Žena však líbala stopy po jeho nohou a děkovala Bohu a jeho služebníku svatému Františkovi, že ji osvobodil ze spárů smrti. 13 Bratr Eliáš ho konečně svatou prosbou přiměl, aby s ní promluvil, když její uzdravení a osvobození, jak už bylo řečeno, mnozí potvrdili.

 Další

1 Srv. Mk 9,20.

2 Srv. Lk 4,43.

3 Srv. Mt 15,22.

4 Srv. Řím 15,13.19.

5 Srv. Sk 16,18.