XVI. kapitola

O jeho pobytu u Rivotorto a o zachovávání chudoby

42. Blažený František žil s ostatními bratry blízko Assisi na místě zvaném Rivotorto1. Stála tam opuštěná chatrč, pod jejíž střechou se před prudkými dešti skrývali a žili ti, kdo pohrdli velkými a krásnými domy. Vždyť jak řekl jeden světec: „Snadněji se přijde do nebe z chudé chýše než z paláce“. Na tomto místě žili tedy všichni bratři a synové se svým blaženým otcem v tvrdé práci2 a v nedostatku všech věcí. Často neměli ani chleba, a tak se spokojovali s řepou, kterou si v assiské rovině tu a tam ve své nouzi vyžebrali. Ta chatrč byla však tak malá, že se v ní sotva dalo sedět či ležet. Přesto nebylo slyšet žádný nářek nebo reptání, naopak s klidným srdcem a radostnou myslí si zachovali trpělivost. Svatý František však stále každý den svědomitě bděl nad sebou i nad svými bratry a nedovolil, aby na nich ulpělo něco svůdného, a zaháněl z jejich srdcí veškerou nedbalost.

Byl neúprosný v kázni a ve dne v noci bděl na stráži. Když ho totiž, jak se někdy stává, přepadlo tělesné pokušení, vrhl se do jámy plné sněhu, jaké bývají v zimě, a zůstal tam tak dlouho, až všechno tělesné pokušení ustoupilo. Také ostatní horlivě následovali příklady takového umrtvování.

43. Učil je nejen umrtvovat zlé náklonnosti a potlačovat tělesné žádosti, ale i vnější smysly, jimiž do duše vchází smrt. Tehdy tou krajinou s velkým pozdvižením a slávou táhl císař Ota3, aby získal korunu pozemského království. Ač byl přesvatý otec s ostatními v nedaleké chatrči, nevyšel, aby se na průvod podíval, a ani nikomu nedovolil se jít podívat, jen jednomu, a ten králi neustále oznamoval, že jeho sláva bude mít krátké trvání.

Slavný světec byl ponořen do sebe, procházel se v hlubinách svého srdce a připravoval v něm Bohu důstojný příbytek. Proto ani neslyšel hřmot, který přicházel zvenčí, a žádný hlas jím nemohl otřást nebo přerušit veliký úkol, který měl v rukou! Kvetla v něm apoštolská moc, a proto rozhodně odmítal pochlebování králům a knížatům.

44. Všemožně usiloval o svatou prostotu a nedovolil těsnému prostoru, aby omezoval šíři jeho srdce. Proto napsal na trámy chatrče jména bratří, aby každý, kdo se chtěl modlit nebo odpočívat, znal své místo a aby těsný prostor nerušil pokoj ducha.

Když tam tak přebývali, stalo se, že jednoho dne přišel k chýši nějaký muž, který vedl osla. Aby nebyl odmítnut, pobídl svého osla, aby ho zahnal dovnitř, slovy: „Jdi dovnitř, ať prokážeme tomuto místu dobrodiní.“ Když to svatý František slyšel, nesl to velmi těžce, neboť poznal, co si ten muž myslí: domníval se, že tu bratři chtějí zůstat a ono místo zvětšit a připojit dům k domu4. František odtamtud ihned odešel, pro sedlákovo slovo chatrč opustil a odebral se na nedaleké místo, zvané Porciunkula, kde předtím, jak bylo výše uvedeno, opravil kostelík Panny Marie. Nechtěl mít nic ve svém vlastnictví, aby mohl všechno plněji vlastnit5 v Bohu.

 Další

1 Místo nazývající se podle křivolakého potoka, který tudy protéká. Dnes se na tomto místě nachází kostel.

2 Srv. 2 Kor 11,27.

3 Ota IV. procházel spoletským knížectvím v září 1209, aby byl 4. října téhož roku korunován v Římě papežem Inocencem III. na císaře. Rok na to upadl u stejného papeže v nemilost. Zemřel 19. 2. 1218.

4 Srv. Iz 5,8.

5 Srv. 2 Kor 6,10.