XIII. kapitola

Jak František psal poprvé řeholi, když měl jedenáct bratří, a jak ji pan papež Inocenc potvrdil, a o vidění stromu

32. Když blažený František viděl, že Pán Bůh denně rozmnožuje počet bratří, napsal jednoduše a jen několika slovy pro sebe a pro své současné i budoucí bratry pravidla života, tj. řeholi, a použil k tomu hlavně slova svatého evangelia, po jehož dokonalém zachovávání jedině toužil. Připojil jen několik jiných předpisů, které byly nezbytné pro svatý způsob života1. Potom přišel se všemi jmenovanými bratry do Říma a velmi si přál, aby mu pan papež Inocenc III. potvrdil to, co napsal. Tehdy pobýval v Římě ctihodný assiský biskup Guido, který si svatého Františka i všech bratří velmi vážil a prokazoval jim zvláštní náklonnost. Když uviděl svatého Františka a jeho bratry, nesl jejich příchod velmi těžce, protože netušil, proč přišli. Obával se, že chtějí opustit své rodné město, kde skrze ně začal Pán konat tolik velkého. Byl totiž velmi rád, že má ve svém biskupství takové lidi, jejichž způsobu života a chování si velmi vážil. Když se však doslechl o důvodu jejich cesty a seznámil se s jejich úmyslem, velmi se v Pánu zaradoval2 a slíbil, že jim bude radou i skutkem nápomocen. Svatý František se kromě toho odebral i k ctihodnému pánovi biskupovi sabinskému, který se jmenoval Jan od sv. Pavla3, o kterém se říkalo mezi ostatními knížaty a osobnostmi římské kurie, že obzvlášť pohrdá pozemskými věcmi a miluje nebeské . Ten ho dobrotivě a laskavě přijal a schvaloval jeho přání a záměr.

33. Protože však byl opatrný a moudrý muž, začal se ho nejprve vyptávat na různé věci a pak mu radil, aby se rozhodl pro mnišský, nebo poustevnický život4. Ale svatý František tuto radu, nakolik jen mohl, pokorně odmítal. Ne že by radou pohrdal, ale usiloval o něco jiného a toužil po něčem vyšším. Pan biskup obdivoval jeho horlivost, obával se však, aby od svého, tak velkého předsevzetí neupustil, a proto mu ukazoval mnohem schůdnější cesty. Konečně však, přemožen vytrvalými prosbami, souhlasil a od té chvíle se snažil dostat jeho záležitost před papeže. Hlavou Boží církve tehdy byl pan papež Inocenc III., slavný muž, vynikající učenec a skvělý řečník, který hořel horlivostí pro spravedlnost, kdykoli šlo o záležitosti křesťanské víry. Když poznal přání Božích mužů, po zvážení schválil jejich žádost s okamžitou platností. A také je v mnohém povzbudil a poradil jim. Pak svatému Františkovi a jeho bratřím požehnal a pravil jim: „Jděte s Pánem, bratři, a jak vám Pán milostivě vnukne, kažte všem pokání! A až vás všemohoucí Pán rozmnoží počtem i milostí, radostně mi to oznamte a já vám povolím a s důvěrou svěřím ještě více.“

Pán byl se5 svatým Františkem vskutku všude, ať šel kamkoli, těšil ho svými zjeveními a povzbuzoval svými dobrodiními. 10 Když se František jedné noci uložil ke spánku, zdálo se mu, že jde po cestě, u níž stál strom obrovské výšky. 11 Ten strom byl krásný, silný, mohutný a neobyčejně vysoký6. 12 Když se k němu přiblížil a stál pod ním a obdivoval jeho krásu i velikost, stalo se, že najednou sám světec vyrostl do takové výše, že mohl uchopit jeho vrcholek do ruky a velmi snadno jej ohnout až k zemi. 13 To se doopravdy stalo, když se pan papež Inocenc, nejvyšší a nejvznešenější strom světa, tak dobrotivě sklonil k jeho prosbě a žádosti.

 Další

1 Tato prvotní řehole se nám nedochovala, ale bratři se podle ní řídili od roku 1209 či 1210 až do roku 1221, kdy světec sepsal řeholi další – tak zvanou Nepotvrzenou řeholi, neboť k jejímu schválení papežem nedošlo. Obsahovým jádrem Nepotvrzené řehole je však jistě ona prvotní řehole, schválená papežem Inocencem III.

2 Srv. Flp 4,10.

3 Giovanni Colonna byl původně benediktin z opatství sv. Pavla, pak se stal kardinálem s titulárním kostelem sv. Priscily a nakonec biskupem v Sabině. Zemřel roku 1215.

4 To znamenalo, aby se začlenil do některého z již existujících řeholních řádů.

5 Srv. 1 Sam 3,19.

6 Srv. Dan 4,7-8.