XII. kapitola

Jak je poslal po dvou do světa a jak se zakrátko zase sešli

29. V té době stoupl jejich počet na osm tím, že do řádu vstoupil jeden dobrý muž1. Tu si je všechny blažený František svolal k sobě a promlouval k nim ještě více o Božím království2, o pohrdání světem, o zapírání vlastní vůle a o podrobování si těla. Pak je rozdělil do čtyř skupin po dvou a řekl jim: „Jděte, milovaní, po dvou3 do různých částí světa a hlásejte lidem pokoj4 a pokání na odpuštění hříchů5. A buďte trpěliví v soužení6, jisti si tím, že Pán splní svou smlouvu a svůj slib. Pokorně odpovídejte těm, kteří se vás budou tázat, žehnejte těm, kdo vás budou pronásledovat7, děkujte těm, kdo vás budou hanět a urážet, protože za odměnu máme připravené věčné království8.“ S radostným jásotem přijali bratři příkaz svaté poslušnosti a pokorně se vrhli na zem před svatým Františkem. On je však objímal a jemně a s úctou každému říkal: „Hoď svou starost na Pána a on se o tebe postará9.“ Toto říkával vždycky, když pod poslušností rozesílal nějaké bratry.

30. Bratr Bernard se vydal s bratrem Jiljím na cestu směrem k sv. Jakubovi, svatý František se svým druhem si zvolil jinou část světa. Zbývající čtyři putovali po dvojicích do různých končin země. Za krátký čas si však svatý František přál všechny své bratry opět vidět. Prosil tedy Pána, který shromažďuje rozptýlený Izrael10, ať ve svém milosrdenství dovolí, aby se zakrátko znovu sešli. A tak se stalo, že krátce nato se podle jeho přání sešli bez jakéhokoliv lidského zásahu a děkovali Pánu11. Když se sešli, zavládla mezi nimi veliká radost, že opět vidí svého dobrého pastýře, a divili se, že je mohlo svést dohromady pouhé přání. Pak si vyprávěli o dobrodiních, která jim milosrdný Bůh prokázal, a jestliže byli v něčem nedbalí nebo nevděční, pokorně prosili svatého otce o napomenutí a pokání, které pak pečlivě vykonali.

Jak byli vždycky zvyklí činit, když k němu přicházeli, neskrývali před ním ani nejmenší myšlenku, ani bezděčné hnutí duše. A i když vykonali všechno, co jim bylo uloženo, pokládali se za neužitečné služebníky12. Neboť vskutku dostali od blaženého Františka onu první dokonalou školu čistoty ducha, takže i když věděli, že konají užitečné, svaté a správné věci, v hloubi srdce si vůbec nevšímali prázdné radosti ze sebe samých. Blažený otec své syny objímal překypující láskou a začínal jim odhalovat své úmysly a prozrazovat, co mu Pán zjevil.

31. Brzy se k nim připojili další čtyři dobří a vhodní muži13 a následovali světce Božího. Tehdy se o něm začalo hodně mluvit mezi lidmi a věhlas Božího muže se šířil. V té době také svatý František i jeho bratři zakoušeli obrovské nadšení a zvláštní radost, když někdo, ať to byl kdokoli či jakýkoli věřící, ať bohatý či chudý, ze vznešeného nebo nízkého rodu, pohrdaný či uctívaný, moudrý či prostý, klerik či nevzdělanec nebo laik z křesťanského lidu, veden Duchem Božím přišel, aby přijal hábit svatého Řádu. I světští muži to všechno velmi obdivovali a příklad pokory je provokoval k nápravě svého způsobu života a k lítosti nad svými hříchy. Ani nízký původ, ani nesnáze chudoby je netížily, ba dokonce v dílech Božích byli proměňováni ti, které Bůh chtěl proměnit14, neboť on je s těmi, kterými svět pohrdá, a má zalíbení v prostých15 lidech.

Další 

1 Zdá se, že tímto novým bratrem byl Filip Longo.

2 Srv. Sk 1,3.

3 Srv. Lk 10,1.

4 Srv. Sk 10,36.

5 Srv. Mk 1,4.

6 Srv. Řím 12,12.

7 Srv. Řím 12,14.

8 Srv. Mt 25,34.

9 Srv. Žl 54[55],23.

10 Srv. Žl 146[147],2.

11 Srv. Kol 3,17.

12 Srv. Lk 17,10.

13 Byli to: Giovanni da San Costanzo, Barbaro, Bernardo di Vigilante e Angelo Tancredi.

14 Srv. Sk 20,32.

15 Srv. Přís 3,32.