XI. kapitola

O prorockém duchu a o napomenutích svatého Františka

26. Blažený otec František byl denně naplňován útěchou a milostí Ducha svatého. S veškerou bdělostí a starostlivostí formoval své nové syny podle nových zásad; učil je jistým krokem kráčet po cestě svaté chudoby a blažené prostoty. Jednoho dne, když obdivoval Boží milosrdenství v dobrodiních, která dostal, zatoužil, aby mu Bůh ukázal, co bude dál s ním a s jeho bratry; vyhledal si tedy, jak často činíval, místo k modlitbě. Dlouho tam setrvával s bázní a třesením před Vládcem všehomíra a s hořkostí v duši znovu probíral špatně prožitá léta1, stále opakoval tato slova: „Bože, buď milostiv mně hříšnému2!“ A tu mu poznenáhlu začala hlubiny jeho srdce zaplavovat nevýslovná radost a veliká blaženost. Začíná opouštět sám sebe, úzkosti potlačil, tmy, které ze strachu nad hříchy zahalovaly srdce, zmizely a dostal vlitou jistotu, že všechny hříchy jsou mu odpuštěny a nabyl jistoty, že žije v milosti. Pak upadl do vytržení a byl celý ponořen do světla, možnosti jeho ducha se rozšířily, takže mohl jasněji vidět do budoucnosti. Když pak líbezné světlo s blažeností zmizelo, duchovně obnoven si připadal jako proměněný v jiného člověka.

27. Jakmile se vrátil, radostně bratřím řekl: „Mějte odvahu a radujte se v Pánu3, nejdražší, nebuďte smutní, že je nás zdánlivě málo, také moje nebo vaše prostota ať vás neleká, neboť toto mi vpravdě ukázal Pán: Bůh nám dá vyrůst ve veliký zástup a mnohonásobně nás rozšíří až do všech končin země. K vašemu prospěchu jsem nucen vám říci, co jsem viděl, ač bych to raději zamlčel, kdyby mne láska nenutila říct vám to.

Viděl jsem veliké množství lidí, kteří k nám přicházeli a chtěli s námi žít v hábitu svatého života a podle řehole našeho blaženého Řádu. Dosud mi ještě v uších znějí jejich kroky, jak přicházejí a odcházejí, kam jim svatá poslušnost přikazuje. Viděl jsem také cesty téměř plné zástupů, jak přicházejí ze všech národů. Přicházejí Francouzi, pospíchají Španělé, Němci a přibíhají Angličané a také velké množství jinak mluvících se přidávalo.“ Když to bratři vyslechli, naplnila je spasitelná radost jednak z toho, jakou milost Pán Bůh svému svatému propůjčil, jednak proto, že horlivě prahli po dobru bližních a chtěli, aby byli spaseni a zároveň aby denně rostl jejich počet.

28. A světec pokračoval: „Bratři, abychom věrně a oddaně Pánu, našemu Bohu, vzdávali díky za všechny dary a také abyste věděli, jak se máte k přítomným i budoucím bratřím chovat, slyšte pravdu o tom, co se stane. Nyní, na počátku našeho života, nalezneme k jídlu nadmíru sladké a chutné ovoce, ale zakrátko nám budou nabízeny plody méně sladké a chutné a nakonec dostaneme zcela hořké, které nebudeme moci jíst, protože pro svou hořkost budou zcela nepoživatelné, i když se budou zdát navenek plné vůně a krásy. Vpravdě, jak jsem vám řekl, Bůh nám dá vyrůst ve veliký lid. Ale až se tak stane, bude to, jako když muž hodí do moře nebo do jezera síť a uloví velké množství ryb4, a když je shromáždí ve své loďce, je velmi obtížné uvézt celé množství, vybere proto ty větší a ty, které se mu líbí, do svých nádob, ostatní však vyhodí ven5.“ Jak zrcadlí pravdu všechno to, co Boží světec předpověděl, jak je to zjevné, jak je to jasné těm, kdo uvažují v duchu pravdy. Hle, jak duch proroctví spočíval6 na svatém Františkovi.

 Další

1 Srv. Iz 38,15.

2 Lk 18,13.

3 Srv. Flp 3,1.

4 Srv. Lk 5,6.

5 Srv. Mt 13,47-48.

6 Srv. Iz 11,2.