IX. kapitola

Jak František po změně oděvu opravil kostel Panny Marie v Porciunkuli a jak slyšel evangelium, všechno opustil a jak vytvořil hábit, který bratři nosí

21. Když Boží světec opravil jmenovaný kostel, změnil svůj světský oděv. Pak se odebral na jiné místo v blízkosti města Assisi, kde začal opravovat kostel, který byl zničený a téměř na spadnutí, a poté, co dobře začal, nepřestal, dokud všechno řádně neopravil1.

Odtud odešel na další místo, které se nazývá Porciunkula, kde byl kdysi vystavěn kostelík blažené Panny, Matky Boží, ale nyní byl opuštěný a nikdo se o něj nestaral2. Když světec Boží viděl, jak je kostelík zničen, byl pohnut soucitem, a protože choval vroucí zbožnost k Matce veškerého dobra, začal tu pobývat.

Když tento kostelík opravil, uplynuly už tři roky od jeho obrácení. V té době nosil jakýsi poustevnický hábit přepásaný řemenem a chodil s holí v ruce a opánkami na nohou.

22. Jednoho dne se v tomto kostelíku četlo evangelium, ve kterém Pán rozesílá apoštoly, aby kázali. Světec Boží byl přítomen, a protože chtěl slova evangelia pochopit, po slavné mši svaté prosil naléhavě kněze, aby mu toto evangelium vyložil.

Když mu to po pořádku vysvětloval a když svatý František slyšel, že Kristovi učedníci neměli mít ani zlato, ani stříbro nebo peníze, že si na cestu neměli brát ani brašnu, ani měšec, ani chléb, ani hůl, že neměli mít ani obuv, ani dvoje šaty3, ale že měli hlásat Boží království a pokání4, hned se zaradoval v Duchu Božím a řekl: „To je to, co chci, to je to, co hledám, toto všechno chci z celého srdce dělat5.“ Hned, překypuje radostí, pospíchá svatý otec naplnit toto spásné povzbuzení a nesnese žádný odklad ani váhání, dokud nezačne zbožně žít to, co slyšel. Sundal pak opánky z nohou6, odložil hůl a spokojen s jedním šatem zaměnil opasek za provaz. Hábit si předělal, aby měl tvar kříže, aby v něm odolal všemu ďábelskému mámení. Hábit byl z hrubé látky, aby v něm křižoval tělo plné neřestí7 a hříchů. Byl to oděv chudičký a bez ozdob, aby neprobouzel světské žádosti. I to ostatní, co slyšel, se snažil konat s co největší péčí a úctou. 10 Nebyl hluchým posluchačem evangelia, ale měl chvályhodnou paměť a vše, co slyšel, se snažil plnit doslova.

 Další

1 Pravděpodobně šlo o kostel sv. Petra uvnitř městských hradeb, který patřil benediktinům.

2 Také tento kostelík náležel k benediktinskému opatství na Monte Subasio.

3 Srv. Mt 10,9-10; Mk 6,8; Lk 9,3; 10,4.

4 Srv. Lk 9,2; Mk 6,12.

5 K této události došlo pravděpodobně buď 12. října 1208 (na svátek sv. Lukáše), nebo 24. února 1209 (na svátek sv. Matouše), kdy se četly úryvky z evangelií o rozeslání apoštolů.

6 Srv. Ex 3,5.

7 Srv. Gal 5,24.