III. kapitola

Jak změněn uvnitř, ale ještě ne navenek, mluvil v podobenstvích o nalezeném pokladu a o nevěstě

6. Změněn již uvnitř, ale ne navenek, odmítá táhnout do Apulie a snaží se sjednocovat svou vůli s vůlí Boží1. Proto se nakrátko stáhl ze světského ruchu a shonu a snažil se podržet si ve svém nitru Ježíše Krista. Jako moudrý kupec schovával nalezenou perlu před očima posměváčků a tajně usiloval, aby ji koupil, i kdyby měl všechno prodat2. V městě Assisi tehdy bydlel muž, kterého měl František rád víc než ostatní, protože byli stejně staří, a dlouhodobé důvěrné přátelství mu dodalo odvahy, aby mu sdělil své tajemství. Často ho brával na tichá, odlehlá místa, vhodná k poradám; tam ho František ujišťoval, že našel velký a drahocenný poklad. Tento člověk se raduje a povzbuzován tím, co slyší, chodí s ním rád, kdykoli ho František zavolá. Blízko města byla jeskyně, kam často chodívali a rozprávěli o společném pokladu. Zatímco přítel čekal venku, muž Boží, který pro svůj svatý úmysl byl už tehdy svatým, vcházel do jeskyně a tam, znovu a nově křtěn Duchem, se ve skrytu modlil k Otci3. Velmi si přál, aby o tom, co uvnitř dělá, nikdo nevěděl, a pod záminkou dobrého skrýval obezřetně to lepší a jen s Bohem se radil o svých svatých předsevzetích. Zbožně se modlil, aby ho věčný a pravý Bůh vedl po svých cestách a aby ho naučil plnit jeho vůli4. 10 Velmi v duši trpěl a neměl klidu, dokud neuskutečnil to, k čemu se v srdci rozhodl. Střídavě ho napadaly různé myšlenky a jejich nevhodnost na něj ještě tvrději doléhala. 11 V nitru však hořel božským plamenem a vnitřní žár ducha nebyl s to navenek ukrýt. Litoval toho, že tak velmi hřešil a že do očí urážel slávu Boží, a už mu nepřinášelo potěšení ani minulé, ani přítomné zlo, ale nebyl si jist, zda bude schopný se ho v budoucnu vyvarovat. 12 Kdykoli se vracel ven z jeskyně ke svému příteli, byl tak znavený, že se zdálo, jako by někdo jiný vcházel dovnitř a jiný vycházel ven.

7. Jednoho dne, když se velmi vroucně dovolával Božího milosrdenství, ukázal mu Pán, co má dělat. Od té chvíle byl naplněn takovou radostí5, že se nemohl udržet, a tak i když nechtěl, doneslo se něco až k uším lidí. Ač pro velké vzplanutí lásky už nedokázal mlčet, přece mluvil poněkud opatrně a v náznacích. Podobně jako svému zvláštnímu příteli vyprávěl o skrytém pokladu, snažil se to i jiným vysvětlit v podobenstvích. Říkal, že nechce táhnout do Apulie, ale sliboval, že ve své vlasti vykoná něco krásného a velikého. Lidé se domnívali, že se chce oženit, a ptali se ho: „Chceš si přivést nevěstu, Františku?“ A on na to odpovídal: „Přivedu si tu nejvznešenější a nejkrásnější nevěstu, jakou jste kdy viděli, která by krásou a moudrostí předčila všechny ostatní.“ A vskutku, tou neposkvrněnou Boží nevěstou, kterou si zvolil, je pravá zbožnost6 a skrytým pokladem, po němž nadevše toužil, je nebeské království7. Bylo vskutku nutné, aby se zcela naplnilo evangelní povolání na tom, který se měl stát v duchu a v pravdě8 služebníkem evangelia9.

 Další

1 Tato náhlá a v tomto kontextu nevysvětlitelná proměna sv. Františka se stává jasnější v 2Cel 6, kde autor podává zprávu o druhém vidění, které měl světec ve Spoletu.

2 Srv. Mt 13,46.

3 Srv. Mt 6,6.

4 Srv. Žl 142[143],10.

5 Srv. Žl 125[126],2.

6 Srv. Jak 1,27.

7 Srv. Mt 13,44.

8 Srv. 1 Tim 2,7.

9 Srv. Ef 3,7.