PRVNÍ KNIHA

Ke chvále a slávě všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Začíná život našeho přeblaženého otce Františka.

I. kapitola

Jak se choval ve světském šatu a se světskou duší

1. Žil muž v1 městě Assisi, které leží ve spoletském údolí, jménem František, jenž byl od útlého věku svými rodiči lehkomyslně vychováván podle pošetilých zásad tohoto světa a dlouho napodoboval jejich ubohý život a mravy, a tak se sám stal ještě pošetilejším a lehkomyslnějším2. – Neboť se stalo nejhorším zvykem mezi těmi, kdo se nazývají křesťany, že se všude rozšířilo toto zhoubné mínění, jako by to byl zákon všude podepsaný a předepsaný, že se mají snažit své děti už od kolébky vychovávat uvolněně a lehkomyslně. Vždyť děti sotva narozené, ještě dříve než začnou mluvit nebo žvatlat, už učí věcem nečestným a vskutku zavrženíhodným, a to gesty i slovy. A když přijde čas jejich odstavení, vedou je k tomu, aby tyto věci plné rozmařilosti a prostopášnosti nejen říkaly, nýbrž i dělaly. Ze strachu před staršími se nikdo neodvažuje slušně se chovat, protože by byl tvrdě potrestán. Proto říká pohanský básník právem: „Jak jsme vyrostli mezi zlozvyky rodičů, tak se nás od dětství drží všechno špatné3.“ A toto svědectví je pravdivé, protože čím zhoubnější jsou pro děti přání rodičů, tím raději je plní. Když pak jsou děti trochu starší, samy od sebe už přecházejí ke stále horším skutkům. Vždyť ze zkažených kořenů vyroste ještě zkaženější strom, a co jednou zdegenerovalo, těžko se může vrátit do původního stavu. A až vstoupí do bran dospívání, co myslíš, že z nich bude? 10 Tehdy zajisté dají průchod veškeré rozmařilosti, neboť je jim dovoleno dělat, co se jim zamane, a horlivě se oddají neřestem. 11 Tak se dobrovolně stávají otroky hříchů, všechny své údy dávají do služeb nepravosti4, nic z křesťanského náboženství ve svém životě či v mravech nedávají najevo a jsou křesťany jen podle jména. 12 Ubožáci, předstírají, že se dopustili ještě horších věcí, než jakých se dopustili ve skutečnosti, aby se jim nevysmívali tím víc, čím jsou nevinnější5.

2. To jsou ubohé začátky toho člověka, kterého dnes ctíme jako světce, protože vskutku světcem je. Od dětství v tom vězel, téměř do 25. roku svého života bídně marnil a ztrácel svůj čas. Ba v marnivosti dokonce vynikal nade všechny své vrstevníky, druhé ponoukal ke špatnostem a sám byl velmi divoký ve ztřeštěnostech. Všemi obdivován usiloval o to, aby v pompéznosti prázdné slávy, ve veselých žertech a fraškách, ve vtipech a v prázdných slovech, v písničkách a ve vláčném a měkkém odívání překonal ostatní, protože byl velmi bohatý. Nebyl však lakomý, spíš marnotratný, peníze nehromadil, spíš majetek rozhazoval. Byl obezřetný obchodník, ale velmi špatný hospodář. Přesto vynikal jemným chováním, byl příjemný a velmi milý, a to i ke své škodě. Proto za ním šli mnozí další, příznivci zla a podněcovatelé špatností. A tak obklopen šiky neřádů, stával se povrchním a lehkovážným a chodíval po náměstích Babylónu6, dokud na něj neshlédl Pán z nebe7, aby od něho pro své jméno vzdálil svůj hněv a aby mu do úst vložil uzdu Boží chvály dřív, než by zcela zahynul8. Tak na něm spočinula ruka Páně9 a změnila ho pravice Nejvyššího10, aby skrze něho byla dána důvěra v milostiplné odpuštění hříšníkům a aby byl všem lidem příkladem obrácení se k Bohu11.

 Další

1 Srv. Job 1,1.

2 2Cel 3,2 již však popisuje matku sv. Františka jako vzor ctností.

3 Lucius Annaeus Seneca. Epistolae morales ad Lucilium 1.6, ep. 8. Zdá se, že celá tato pasáž je inspirována starořímským básníkem ze 4. století před Kristem a také životopisem sv. Augustina, z něhož přejímá pasáže popisující Augustinovo hříšné mládí. 2Cel je přechází mlčením.

4 Srv. Řím 6,13.20.

5 Srv. Aurelius Augustinus. Vyznání II,III,7.

6 Srv. Aurelius Augustinus. Vyznání II,III,8.

7 Srv. Žl 32[33],13.

8 Srv. Iz 48,9.

9 Ez 1,3.

10 Srv. Žl 76[77],11.

11 Tomáš z Celana záměrně podává temnější obraz Františkova mládí, než jak tomu bylo ve skutečnosti, aby tím více vyniklo jeho obrácení.